Draghi nastínil nové nákupy dluhopisů, trhy ale chtěly slyšet víc

Draghi v minulých dnech několikrát naznačil, že nepřipustí, aby některé členské země eurozóny měly neúnosné náklady na obsluhu státního dluhu. V posledních týdnech platí vysoké úroky především Itálie a Španělsko, má se tedy za to, že připravovaná intervence ECB má pomoci především těmto dvěma zemím.

Draghi řekl, že ECB svůj plán hodlá realizovat ve chvíli, kdy vlády zemí eurozóny zaktivují své záchranné fondy a umožní jim dělat totéž. Draghi naznačil, že případnou intervenci lze čekat nejdříve v září, protože do té doby zřejmě nebude funkční takzvaný Evropský stabilizační mechanismus (ESM) jakožto stálý záchranný fond eurozóny.

Zda ECB začne státní dluhopisy na sekundárním trhu odkupovat, anebo ne, bude záviset především na tom, zda ji o to příslušné zadlužené státy požádají. Pokud ano, budou muset akceptovat přísné podmínky a přistoupit i na to, že jejich kroky budou podléhat dohledu. Draghi o záměrech ECB hovořil na tiskové konferenci po zasedání bankovní rady ECB, která nechala podle očekávání základní úrok na historickém minimu 0,75 procenta.

Rozpačitě ale působí Draghiho slova, kde naznačuje, že rezervovanost nad zamýšleným odkupem státních dluhopisů vyjádřil šéf německé centrální banky Jens Weidmann. Ten je jedním z členů vedení ECB, ale vzhledem k tomu, že je to šéf centrální banky nejdůležitější země eurozóny, přisuzuje se mu i větší vliv. Draghi je s Weidmannem kvůli postupu v řešení současné dluhové krize dlouhodobě ve sporu, byť se to veřejně snaží bagatelizovat.

Draghi se přitom netají tím, že bude ještě nutné vynaložit velké úsilí na to, aby německá centrální banka s plánem odkupu státních dluhopisů vyslovila souhlas. Ten si bude muset ECB zajistit dřív, než bude návrh posuzovat v rozhodujícím hlasování. Weidmann je podle agentury Reuters jediným členem vedení ECB, kdo plán nepodpořil, Draghiho slova ale naznačují, že šéf ECB je připraven Weidmanna přehlasovat.

"Rada guvernérů, v rámci svého mandátu na zachování cenové stability ve střednědobém výhledu a vzhledem ke své nezávislosti při určování měnové politiky, může provádět přímé operace na otevřeném trhu, a to v rozsahu, který bude adekvátní ke splnění zamýšleného cíle," řekl Draghi.

ECB kvůli dopadům dluhové krize už v roce 2010 zavedla speciální program SMP (Securities Markets Programme), v jehož rámci kupovala státní dluhopisy. ECB takto nakoupila papíry za zhruba 210 miliard eur (asi 5,3 bilionu Kč), ovšem s nevalným výsledkem. Program později přerušila. Navíc za něj sklidila kritiku a část ekonomů ji obvinila, že překračuje svůj mandát, protože financuje vlády. To má ECB podle pravidel o eurozóně přímo zakázáno.

Nový plán, na němž ECB teď pracuje, bude podle Draghiho odlišný co do rozsahu i podmínek využití. "Vlády musejí být připraveny aktivovat na dluhopisovém trhu (záchranné fondy) ESM/EFSF, jestliže budou na finančních trzích existovat mimořádné okolnosti a rizika ohrožující finanční stabilitu," řekl Draghi.

Finanční trhy Draghiho komentáře nijak nenadchly, i když bezprostřední reakce byla příznivá a kurz eura i ceny akcií se vydaly vzhůru. Jakmile se ale začalo ukazovat, že Draghi na svém plánu teprve pracuje, navíc nemá podporu klíčového člena vedení ECB a není ani jasné, kdy lze reálně čekat, že ECB začne jednat, prvotní optimismus rychle vyprchal. Euro k dolaru tak spadlo zpět pod 1,22 USD, byť nejprve vystoupilo nad 1,24 USD a bylo na zhruba měsíčním maximu.

"Opět nemáme žádný příslib, že ECB něco udělá. Není zde ani příslib plnění slibů z minulosti. Zdá se, že teď se nic nestane," reagoval hlavní ekonom Carl Weinberg ze společnosti High Frequency Economics. Draghi dostal na tiskové konferenci také dotaz, aby vysvětlil, co znamená, že euro je nezvratné. Na to Draghi mimo jiné řekl, že nemá smysl spekulovat na kolaps eurozóny.

"Je to dost zklamání. Není zde vlastně žádný zásah, (Draghi) v podstatě jen předal štafetu zpět politikům," neskrýval rozladěnost analytik Ioan Smith ze společnosti Knight Capital. Zvyšovat se přitom znovu začaly ceny německých dluhopisů, což svědčí o tom, že investoři opět hledají úkryt v investicích, které považují za relativně nejbezpečnější.