Krize v našich hlavách

Nálada i názory pod psa

Zkusme se podívat „mezi lid“ pomocí průzkumu CVVM, jehož výsledky možná situaci u nás charakterizují nejlépe. Asi nepřekvapí, že jen 6 % Čechů hodnotí ekonomickou situaci země jako dobrou, zatímco za špatnou či velmi špatnou ji má 70 % dotázaných – o tři procentní body více než v červnu a o osm víc než před rokem. A výsledky se dokonce již příliš neliší od historicky nejkritičtějšího hodnocení z března 2010, kdy vrcholila recese vyvolaná světovou finanční krizí.

Jsme tradičně národ brblalů a (alespoň na oko) pesimistů, navíc pěkně trefil hospodskou náladu komentátor Jan Lipold: „Velkou módou je teď kopat do státu, protože „selhal“. Má to snad být nějaký milenec po neúspěšném aktu? Potkat se se státem v ložnici bychom nikomu nepřáli. Přesto se o něm mluví, jako by to byla živá bytost, dokonce snad předurčená k uspokojování. Což není, takže ve skutečnosti nemůže ani selhat, na rozdíl od lidí, například ministra financí nebo těch, kdo se napájejí kořalkou pochybné kvality. Když slyšíme, že selhal stát, trh, topení, brzdy nebo balistická raketa, je nám to vždycky poněkud podezřelé. Laciná výmluva. Hodit to na někoho, kdo se nemůže bránit, je o dost pohodlnější než inventura vlastních selhání...“

Doma klid a teploučko

Ale – v hodnocení životní úrovně vlastních domácností to Češi vidí úplně jinak: 37 % lidí má podle vlastního vyjádření dobrou životní úroveň (jen 23 % ji označilo za špatnou a 40 % za „ani dobrou, ani špatnou“). To je jistě propastný rozdíl od hodnocení našeho „státu“, které možná ještě lépe charakterizuje pravopis i názory postkomunistického magora s plastovou pistolkou.

Takže jaká je realita – méně utrácíme (zejména za hlouposti), chováme se trochu skroměji a také skončilo zadlužovací blbnutí – od začátku roku zadlužení domácností nevzrostlo ani o 20 miliard, přičemž jen hypotečních úvěrů je víc o 25 miliard, ale o 3,5 miliardy klesly (nevýhodné) překlenovací úvěry ze stavebního spoření a o 1,5 miliardy dokonce i spotřební úvěry.

Jistěže domácnosti uspoří citelně méně než v letech růstu a relativního blahobytu (ovšem tehdy hodně na úkor schodků státních rozpočtů). Přesto situace vypadá, že se „jen“ vracíme do let 2006 až 2007 s nárůstem ročních úpor v bankách 55 a 76 miliard korun. A na rodinu/domácnost jen v bankách stále připadá průměr úspor přes 400 000 koun.