Komentátoři týdeníku pak docházejí k názoru, že ty nejdůležitější strany hlavního proudu ve vyspělém světě by to mělo vést k revizi jejich politických programů, která by umožnila rovnoměrnější rozdělení plodů globálního kapitalismu, a to aniž by došlo k poškození dlouhodobého růstového potenciálu ekonomiky. Pokud se to nepodaří může dojít k tomu, že ochota veřejnosti naslouchat extrémistům, včetně těch rudě-levicových, bude narůstat.
Při nezainteresovaném pohledu na výsledky českých krajských voleb bychom mohli snadno nabýt dojmu, že český volič naplňuje varování the Economistu s výrazným náskokem před voliči v ostatních více či méně vyspělých zemích. Takto milosrdná interpretace víkendového volebního úspěchu českých komunistů by byla hodně zavádějící. Nejen čeští političtí komentátoři, ale finanční trhy dobře vědí, co je v pozadí úspěchu extrémní levice. V českém případě jde o znechucení nad - jak kdosi hezky napsal - bahnivostí domácí politické scény.
I proto, až v pondělí ráno otevřou trhy, nikdo nepoběží rychle prodávat českou korunu či české vládní dluhopisy. Trhy jsou sice dopředu hledící, ale předvídání politických událostí či dokonce vývoje společenských nálad je opravdu těžká disciplína. A proto většina těch, co drží česká aktiva, zaujme taktiku “sedět a čekat”. Konec konců nikdo neví, zdali víkendový výsledek vyprodukuje předčasné volby či nikoliv. Stejně tak nikdo neví, jak by nakonec dopadly volby na celostátní úrovni (a teď je již jedno, zda by šlo o volby řádné či předčasné). Klidně se může stát, že hlasy a mandáty, jež v pátek ležely na ulici a zvedli je komunisté, může sebrat někdo úplně jiný a dosud nám neznámý. Přejme si jen (a především i ti, co vlastní česká aktiva), aby to byl někdo rozumný, a nebyl to jen další extrémista v řadě.
Jan Čermák
Analytik ČSOB