Občanský zákoník a z procesního hlediska občanský soudní řád nabízí dědicům několik možností, jak se bránit případně zadluženému dědictví. Postupně si představíme instituty odmítnutí dědictví, svolání věřitelů, dohody o přenechání dědictví věřitelům a likvidaci dědictví. Pro naše práva a povinnosti v dědických vztazích. V tomto článku obecně o odpovědnosti za dluhy zůstavitele a odmítnutí dědictví.
Zastavení řízení
Soud zjišťuje dle procesního práva zůstavitelův majetek a dluhy. Provádí soupis aktiv a pasiv, kdy následně soud (rozumějme obvykle soudní komisař, neboli notář pověřený soudem k provedení úkonů v dědickém řízení) určí obvyklou cenu majetku, výši dluhu a čistou hodnotu dědictví, případně i předlužení dědictví.
Nezanechal-li zůstavitel majetek, bude dědické řízení soudem zastaveno, obdobně se postupuje v případech zůstavitelova majetku nepatrné hodnoty (majetek v hodnotě několika tisíc korun).
Obecně dle zákona odpovídá dědic za zůstavitelovy dluhy do výše ceny nabytého dědictví. Přijme-li tedy dědic dědictví i s dluhy, odpovídá za dluhy nejenom majetkem, které nabyl dědictvím, ale celým svým majetkem.
Odmítnutí dědictví
V případě, kdy nebylo dědické řízení zastaveno pro nepatrný nebo žádný majetek zůstavitele, soud zasílá vyrozumění dědicům s poučením o možnosti dědictví odmítnout. Lhůta pro odmítnutí dědictví představuje obvykle 30 dnů. Dědic nesmí být nucen přijmout dědictví, zákon uděluje právo dědicům se svobodně rozhodnout, že dědictví odmítnou.
Odmítnutí dědictví je nutno učinit písemným prohlášením adresovaným soudu, který dědice vyrozuměl o možnosti odmítnutí dědictví. Popř. ústním prohlášením u soudu. Pro tento úkon se dědic může nechat zastoupit udělením plné moci jiné osobě. Prohlášení o odmítnutí dědictví již nelze odvolat.
Problematiku v odmítnutí dědictví reprezentuje skutečnost, že dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínám dal najevo, že dědictví nechce odmítnout. Takovým počínáním se nerozumí situace, kdy se dědic informuje na stav majetku a dluhů, ale dle judikatury jednání dědice k majetku zůstavitele jako k majetku vlastnímu nebo se například dědic ze zákona vyjadřuje k platnosti závěti.
Dědictví nelze taktéž odmítnout pouze z části a k odmítnutí dědictví nelze připojovat určité výhrady nebo podmínky. Nelze odvolat prohlášení dědice, který prohlásil, že dědictví neodmítá.
Jak zákon káže…
Občanský soudní řád
§ 175h
(1) Nezanechal-li zůstavitel majetek, soud řízení zastaví.
(2) Jestliže zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty, může jej soud vydat tomu, kdo se postaral o pohřeb, a řízení zastaví.
(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 se nelze odvolat a není třeba je doručovat.
§ 175i
(1) Nebylo-li řízení zastaveno podle § 175h, vyrozumí soud ty, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou dědici, o jejich dědickém právu a o možnosti dědictví odmítnout ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy byl dědic soudem o právu dědictví odmítnout vyrozuměn; tuto lhůtu může soud z důležitých důvodů prodloužit. Současně dědice poučí o náležitostech a o účincích odmítnutí dědictví.
Občanský zákoník
§ 463
(1) Dědic může dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným.
(2) Zástupce dědice může za něj dědictví odmítnout jen podle plné moci, která ho k tomu výslovně opravňuje.
§ 464
Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a následcích odmítnutí vyrozuměn. Z důležitých důvodů může soud tuto lhůtu prodloužit.
Využitá judikatura: Rozsudek Nejvyšší soudu sp. zn. 21 Cdo 1351/2000 ze dne 14. 3. 2001