Verdikt by podle agentury Reuters mohl zpochybnit i další podobné programy. Případ byl pozorně sledovaný, neboť se týkal "požadavků na místní obsah". V takové situaci se vlády snaží zajistit, aby domácí firmy měly garantováno, že se budou snáze dostávat k velkým projektům.
Evropská unie verdikt přivítala a uvedla, že se tím v Kanadě otevře víc příležitostí pro firmy z Evropy.
"Vývoz z EU do Kanady je v oblasti výroby zařízení pro větrnou energie a energii z fotovoltaických článků značný. V letech 2007 až 2009 se pohyboval od 300 do 600 milionů eur (od 7,6 do 15,2 miliardy Kč). Tato čísla by mohla být ještě vyšší, kdyby by z dané legislativy byl odstraněn požadavek na místní obsah," reagovala Evropská komise.
Kritika se v rámci WTO snáší i na Brazílii, Indii, Indonésii nebo Nigérii, které mají podobné programy upřednostňující zájmy domácích firem u velkých zakázek na výstavbu infrastruktury.
Na EU si naopak stěžuje Čína, které se nelíbí pravidla podpory energie z obnovitelných zdrojů v Itálii a Řecku. Peking tvrdí, že tyto země diskriminují čínské firmy, které do Evropy dovážejí komponenty k solárním panelům.
Rozsudek WTO uvádí, že Kanada porušila některá ujednání, jimiž se řídí pravidla světového obchodu. Panel WTO se ale neshodl v názoru na to, zda program zavedený v Ontariu znamená nezákonnou subvenci, která znevýhodňovala dovozce. Panel nicméně navrhl, jak měla stížnost Japonska a EU vypadat, aby WTO neměla žádné námitky.
Všechny zúčastněné strany, tedy Kanada, EU a Japonsko, se proti verdiktu WTO mohou odvolat.