Firmy, které nebudou alespoň 30 procent zisku rozdělovat mezi akcionáře, budou muset předkládat podrobnou zprávu. V ní bude muset správní rada vysvětlit, co je příčinou nízké nebo žádné výplaty. Firma také bude muset uvést, co má v úmyslu s nerozdělenou hotovostí dělat.
Hlavní index šanghajské burzy Shanghai Composite se v roce 2007 vyšplhal na historický rekord nad 6000 bodů, už na podzim 2008 byl ale pod hranicí 1800 bodů a pod 2000 byl ještě nedávno. Teď je na zhruba 2270 bodech.
Nezájmem investorů čínské burzy trpí hlavně v posledních letech. Od roku 2009 akcie na burzách v Šanghaji a Šen-čenu odepsaly přes 30 procent a škodí jim především netransparentnost.
Firmy, které budou rozdělovat více než 30 procent zisku, budou odměněny. Provozovatel burzy jim zajistí prioritní zacházení, což může být přínosné, když bude emitent něco potřebovat. Například nutnou součinnost při fúzích či akvizicích. Vůbec nejlepšího přístupu se dočkají firmy, které vyplácejí více než 50 procent zisku.
Čínské regulační orgány podporují reformu trhu stále výrazněji, zatím to ale činily hlavně ústně. Smyslem je zajistit, aby byla akciová burza vstřícnější k investorům a aby lidé měli důvod vlastnit akcie. Loni úřady nařídily snížit poplatky a zavést zpětné odkupy akcií, vznikat začaly také první investiční fondy.
Nutit firmy k vyplácení dividend není ve vyspělých zemích běžné, podniky se samy rozhodují, zda budou dosažený zisk vyplácet akcionářům, anebo jej použijí na další rozvoj a investice. V takovém případě akcionáři profitují tím, že se zvyšuje hodnota akcií, které drží. Podmínkou však je, že je trh dostatečně vyspělý a investoři se nemusejí obávat, že nashromážděný zisk z firem někam zmizí.
Velkou tradici ve vyplácení dividend má například Kanada. U tamních firem je zcela běžné, že zisky rozdělují mezi akcionáře, a to i tehdy, kdy ještě počítají s dalším růstem a investicemi. Kanadské firmy vyplácejí dividendy ve čtvrtletních nebo měsíčních intervalech, výplata pouze jednou za rok je spíše výjimečná.