A co takhle reklamovat prezidenta?

Zdá se mi, že téma prezidentských voleb je v posledních týdnech značně nadužívané. Hrozí, že po přečtení dalšího rádoby informativního článku o prezidentech se lidé zatvrdí a naplánují si na příští pátek zcela něco jiného než návštěvu volební síně.

Když jsem ale udělala tu zásadní chybu, že jsem si po ránu otevřela stránky jednoho tuzemského zpravodajského serveru, vykřikla jsem tak, že i má kočka vylezla na nejvyšší místo v bytě, zvrátila hlavu a začala výt. Za vším byla věta prezidenta: „Mým zájmem je, aby tahleta zemička přežila a vydržela a nerozplynula se v té Evropě jako kostka cukru v kávě.“ Obsah tohoto vyjádření, i s odhlédnutím od formy, je pozoruhodný.

Kdyby bylo vyřknuto v prostředí raně obrozeneckých salónů, pak by si možná autor získal uznání naslouchajících idealistů a zbystřenou pozornost státních špiclů. Jenže to bychom se museli vrátit o takových 240 let zpět. Dnes se volání po udržení naší maličké země v záplavě ošklivých vlivů odjinud vyjímá komicky. No ano, hlavně se pěkně opevněme na tom našem českém dvorečku a dejme si pozor na novoty z ciziny.

Nehájím nějaké rozpliznutí, myslím si jen, že v izolaci se nedostává podnětů pro rozvoj, ten stagnuje a časem degeneruje stejně nevyhnutelně jako šlechtické rody pěstující příbuzenskou plemenitbu.

Sama mám mezi předky nějaké ty Čechy, spoustu Němců, pár Francouzů, Žida a zbloudilého Nora. Mnoho mých přátel je na tom podobně. Ráda se považuji za vcelku vydařenou celoevropskou směsku – snad i proto mi názory o potřebě uzavírat se a zachovávat si národnostní výlučnost smrdí.

A to vše mne přivádí k myšlence, že zatímco se současným prezidentem už toho moc nenaděláme – a on na oplátku snad už nezvládne napáchat příliš škod – měli bychom se pojistit do budoucna. Snad ještě není pozdě. Nemluvím o tom, koho si příští týden vybrat za prezidenta; ať už to dopadne jakkoli, část národa bude balancovat mezi zhnusením a myšlenkami na emigraci, ale o drobné úpravě samotné prezidentské funkce. To máte tak, když si koupíte trakař a on se vám poláme, můžete ho reklamovat. Když si zvolíte prezidenta a on začne projevovat neklamné známky poruchy – která může začít pustým žvaněním a skončit společensky nebezpečnými činy – můžete si nanejvýš stěžovat na lampárně. Cítíte tu drobnou nesrovnalost? Snad ještě není pozdě, až skončím s dnešní prací, půjdu sepisovat petici.

A ještě na závěr: Pokud by Česká republika měla být tím cukrem, který osladí Evropu a zjemní její chuť, nebylo by to tak špatné. Asi by se mi to líbilo více, než věčně být tím štěrkem skřípajícím mezi zuby.