Jak se vybíraly daně v minulosti

„Na světě jsou jisté pouze dvě věci: smrt a daně“
Benjamin Franklin

Nemáte na daně? Alou do práce!

První známý systém výběru daní známe ze Starověkého Egypta kolem roku 3000 až 2800 před naším letopočtem. Spočíval na dvou pilířích – vybírání desátků a nucené práci nemajetných. Bylo to vcelku jednoduché; rolníci příliš chudí, než aby mohli platit daně, byli nuceni pracovat ve prospěch faraóna, popřípadě jeho zástupců. (Šlo o velmi oblíbený systém; nakonec robota se na našem území zachovala až do 18. století a postupně byla odstraňována až po zrušení nevolnictví patentem Josefa II.).

Desátek aneb dej faraónovi, co je faraónovo

Podle dochovaných záznamů podnikali faraónovi zástupci každé dva roky cestu po Egyptě a shromažďovali desátky pro faraónovu pokladnici. Doklady o výběru daní podává také Bible, kniha Genesis, v níž Josef vysvětluje, jak dělit úrodu: „Josef tenkrát lidu řekl: ´K dnešnímu dni jsem vás i s vaší půdou koupil pro faraona. Zde máte osivo a osejte půdu! Až bude úroda, odevzdáte pětinu faraonovi. Čtyři díly si necháte na osivo pro pole a na jídlo pro sebe, své rodiny a své děti.´ Tehdy zvolali: ´Zachránil jsi nám život, pane! Prokazuješ nám laskavost, že smíme být faraonovými otroky! ´“

Od dobrovolného příspěvku k povinnosti

Ve Starověkých Athénách jsou od 4. století před Kristem známa cla, veřejné dávky a fároi – dobrovolný tribut spojeneckých měst určený k financování společné obrany. Pozvolna se z dobrovolného příspěvku stala vymahatelná povinnost a jeho výše vzrostla více než o 100 % – a pochopitelně si kvůli němu ti nejbohatší neodtrhovali od úst, chudáků ke ždímání bylo vždycky dost. Přímá daň z majetku byla v Athénách zavedena roku 428 př. n. l.

Berně pro případ války

V Římské říši se běžné náklady hradily z výnosu státních statků, na občany přímo dopadaly jen mimořádné daně – tzv. berně – a nejčastěji se tak získávaly prostředky na vedení války. O řádné daně ale ještě nešlo – jednak se platily nepravidelně, jednak měli občané naději na jejich navrácení z podílu na kořisti, pokud se válečný výboj zadařil. Platilo se z veškerého movitého i nemovitého mění a bez odečtení dluhů. Postupně byla veškerá berňová povinnost převáděna na římské provincie a římští občané si mohli oddechnout (na rozdíl od nešťastných obyvatel provincií). Tedy až do vlády císaře Diokleciána, který výběr berní reformoval a uvalil je i na samotný Řím. Povinnost platit se nevztahovala pouze na ženy, sirotky a nemajetné občany, pokusy kněží vymoci si výjimku nikdy neměly trvalý úspěch. Platila se daň osobní, pozemková, živnostenská, daň z hlavy (pravděpodobně pouze u kolónů), cla (a to ve značné výši), dávka z vydržování koně a dávka z obstarávání píce…

Jak se daně vybíraly – ozbrojená loupež, nebo berňák?

„Umění výběru daní spočívá v tom, jak oškubat husu tak, aby co nejméně syčela.“
Jean-Baptiste Colbert, ministr financí krále Ludvíka XIV.

Výběr daní není příjemný ani dnes, natož v minulosti. Na výběru se podepisovala značná nepřehlednost, nerovné a nespravedlivé daňové zatížení (ne vše je jen věcí minulosti) a závislost malých lidí na (ne)libovůli úředníků. Výběr daně se tak mnohdy podobal loupežnému přepadení – bez varování a nepravidelně se ve vesnici objevil oddíl vojáků vedený výběrčím, zabavil, co mohl, a zase zmizel.

Ve Starověkém Římě i v nedávné historii musel poplatník jednou za rok vyplnit daňové přiznání, dojít na příslušný úřad a peníze odevzdat (dlouhé fronty a naříkající poplatníky si dozajista pamatujete z historických filmů) – tato radost zůstala živnostníkům dodnes. Zaplatit velkou částku jednou za rok je mnohem náročnější – psychicky i finančně – než odevzdávat po menších dávkách (z tohoto faktu těžili lichváři odedávna). Se zálohovými platbami přišel až poradce prezidenta Roosevelta Beardsley Ruml roku 1942 – umožnil tak zvýšit objem vybraných daní i po značném nárůstu na válečné účely bez velkých protestů obyvatelstva.

Daně a historie světa

Daně – ať už nespravedlivé, nebo jako nespravedlivé vnímané, se zasloužily o nemálo stávek, povstání a politických změn. Zatímco dnes taková změna spočívá v dočasném odložení neoblíbeného politika nebo skupiny politiků z očí veřejnosti, v minulosti to vypadalo jinak. Připomeňme alespoň povstání Frísů proti Římské říši kvůli nespravedlivým daním roku 28, v jehož důsledku Římané museli opustit většinu dnešního Nizozemska, boj židovských zélótů proti daním symbolizujícím římskou hegemonii, nebo Bostonský čajový dýchánek jako jeden z kroků vedoucí k americké revoluci. Rozpory mezi panovníkem a šlechtou ohledně výše daní nejednou poznamenaly i naši historii.

Pokud byste se chtěli dozvědět mnohem více, vyčerpávající přehled přináší David F. Burg v knize A World History of Tax Rebellions: An Encyclopedia of Tax Rebels, Revolts, and Riots from Antiquity to the Present.