Řada malých záložen zanikne, říká Ján Franek z Fio, družstevní záložny

Pane předsedo, povězte našim čtenářům něco o historii družstevních záložen v našich krajinách. Kdy, jak a hlavně proč družstevní záložny vznikly?
Řekl bych, že významným motivem pro obnovu družstevních záložen byly dobré zkušenosti s jejich rolí v meziválečném Československu. Takže tradice, nostalgie, ale i jejich trvalé místo vedle standardních bank v zemích Západní Evropy. Tam vhodně doplňují služby jiných finančních institucí především v zaměření na drobnější klientelu a reflektováním regionálních specifik. V roce 1996, kdy mohly u nás začít znovu působit družstevní záložny, se jevily jako vhodné finanční instituce pro zajištění potřeb malých soukromých podnikatelů, kteří tehdy byly mimo zájem bank.

Jak to bylo se záložnami za minulého režimu do roku 1989?
Samozřejmě, v době komunistického režimu byly jakékoliv alternativní finanční instituce nepřípustné a družstevní záložny neexistovaly.

A po revoluci?
Bezprostředně po roce 1989 bylo ekonomickou prioritou vytvoření podmínek pro vznik komerčního bankovnictví. Nově vzniklé banky následně profinancovaly svými úvěry velkou část privatizace. Teprve když se ukázalo, že banky jsou zavalené množstvím problematických privatizačních úvěrů a není od nich možné očekávat zájem o další úvěry pro malé podniky, dozrálo prostředí pro politickou podporu obnovení družstevních záložen.

Co bylo hnacím motorem překotného vzniku desítek nových záložen v devadesátých letech?
V roce 1996 již začaly vyplouvat na veřejnost problémy desítek nových malých bank a ČNB začala vznik nových bank znesnadňovat. Na druhé straně různé pyramidové hry zruinovaly pověst nebankovních finančních institucí. A najednou se objevily družstevní záložny s dobrou pověstí mezi starší generací ale přitom s minimální bariérou zakládat je bez dostatečné morální a profesionální způsobnosti a jen s minimálním kapitálem 100 tis. Kč. -
Vedle řady lidí s nejlepšími úmysly a dobrým podnikatelským záměrem tak přirozeně družstevní záložny vzbudily zájem lidí, kteří neměli dostatečné znalosti a zkušenosti a zřejmě i lidí, jejichž úmysly nebyly poctivé.

Co vidíte jako hlavní příčinu krachu důvěry klientů v systém družstevních záložen. Jakou roli sehrála legislativa a jakou podle vás kriminální úmysly zakladatelů záložen?
Nedostatečná zákonná a v praxi uplatňovaná regulace vzniku a fungování záložen v začátcích fungování tohoto sektoru dovolila, aby některé záložny nehospodařily dobře, ať už z důvodu nereálných plánů nebo i přímo nečestných úmyslů jejich vedení. Bohužel to byly právě ty největší a nejznámější záložny. Poté co se na veřejnost dostaly informace o problémech, vznikla panika a členové prakticky všech záložen začali vybírat své vklady. Pokud chce velká část klientů v panice co nejrychleji vybrat své vklady, je to problém pro každou finanční instituci a ani velké banky často takový "RUN" nedokáží zvládnout. Také Fio, družstevní záložna zaznamenala v tomto období zvýšené výběry členů a během několika měsíců klesly vklady členů téměř o třetinu. Byli jsme si od počátku vědomi vážnosti situace a proto jsme hned začali zvyšovat zásobu okamžitě dostupných prostředků a tak se nám podařilo celou situaci zvládnout.

Posledních několik let se na trhu nic podstatného nedělo, jen čas od času jsme zaslechli v médiích informaci o některých soudních procesech. Mají to lidé chápat jako konec záložen v Čechách?
Jak si myslíte, že by veřejnost před rokem nebo před dvěma reagovala na inzerát „uložte své peníze bezpečně a výhodně v družstevní záložně“? Jistě uznáte, že veřejně propagovat několik nesporných konkurenčních výhod záložen nemělo v této době žádný smysl. Ve Fio, družstevní záložně, jsme se proto soustředili na práci se stávajícími klienty, kteří v nás neztratili důvěru. Od roku 2000 se nám tak podařilo navýšit vklady členů záložny o více, jak 50%.

Říkáte tedy že konce se bát nemusíme. Možná dokonce naopak. Legislativci se polepšili a pro záložny platí nová pravidla…
Novela zákona o družstevních záložnách platná od 1.5.2004 přináší řadu změn. Stručně je lze shrnout tak, že specificky český zákonný rámec fungování záložen se změnil na standardní rámec EU prověřený desetiletími úspěšného fungování obdobných finančních institucí.

Co tedy nový zákon udělá s trhem? Vzniknou nové záložny nebo spíše naopak?
Neočekáváme vznik mnoha nových záložen ani masové otevírání poboček zahraničních záložen u nás. Bohužel, řada malých záložen zřejmě nedokáže splnit podmínky euronovely a nepodaří se jim zajistit navýšení kapitálu na požadovaných minimálně 35 mil. Kč.
Fio, družstevní záložna již dnes jedná s několika menšími solidními záložnami o převzetí jejich činnosti. Celkově předpokládáme, že na českém trhu bude působit okolo patnácti záložen a vynasnažíme se kvalitou svých služeb si vydobít první místo na trhu.

Jako výhodu kampeliček chápu možnost dostat od družstva úvěr. Vysvětlete prosím našim čtenářům základní princip fungování záložny.
Nejvíce naši klienti oceňují nadstandardní úročení vkladů. Zatímco v bankách získáte za termínovaný vklad okolo 1% p.a., Fio, družstevní záložna nabízí úrok až 4% p.a. Tento rozdíl vynikne zvláště s ohledem na inflaci. Pokud se naplní inflační očekávání ČNB ve výši cca 3% ročně, tak Vám reálně v bance z vkladu 2% za rok ubudou, zatímco u nás Vám 1% přibude. Z hlediska ekonomické teorie je pro klienty výhodnější namísto vkladu v bance peníze raději utratit, zatímco u nás je vkladem zhodnotí.
Jinak fungování záložen má stejný princip jako fungování bank. Na jedné straně přijímají vklady, na druhé straně se snaží takto získané prostředky zhodnotit (zejména poskytováním úvěrů). Je zde samozřejmě několik rozdílů, z nichž nejviditelnější je velikost. Aby mohla záložna nabídnout vyšší úroky z vkladů (což je zřejmě nejviditelnější konkurenční výhoda), musí přijaté vklady lépe zhodnotit. A zde právě menší objem vkladů umožňuje soustředit se na segmenty trhu, které jsou pro banky zatím malé, ale nabízejí vyšší zhodnocení.

Kdo je hlavním regulátorem trhu a jakou roli hrají profesní organizace (Unie družstevních záložen, Česká asociace záložen,…)? Jakou záruku má vkladatel, že o vložené prostředky nepřijde?
Právě ve zvýšení záruk vkladatelů je další klíčová změna po novele zákona. Ze zákona jsou vklady v záložnách nově pojištěny na maximální výši náhrady 700.000,- Kč a stejně jako v bankách do 90% výše vkladu. Nejen rozsahem služeb, ale i zárukami se tak pro klienty srovnávají záložny s bankami.
Regulátorem trhu je Úřad pro dohled nad družstevními záložnami. Ten se má do 30.6.2005 sloučit s Bankovním dohledem ČNB. Takže regulátora budeme mít brzy taktéž stejného jako banky.
Unie ani Asociace záložen nejsou v posledních letech nijak výrazně aktivní. Poté, co bude zřejmé, které záložny splní požadavky novely, bude zřejmě vhodná doba na oživení profesní organizace záložen na nových principech.

Jaké jsou zkušenosti ze zahraničí? Mají záložny své místo na trhu např. v Německu, Rakousku nebo kdekoliv jinde v EU?
V mnoha zemích EU fungují různé typy spořitelních a úvěrových družstev s řadou společných principů nyní zakotvených i v naší novele zákona. Často mají regionální působnost a vhodně doplňují činnost bank.
Zajímavé však je, že velmi dobré zkušenosti s působením družstevních záložen jsou Maďarsku. Tam jich funguje mnoho set, opět především na lokální úrovni. Rovněž v Polsku jsou záložny rozšířené a často plní úlohu podnikových bank větších společností.

Nedávno jsem četl, že v roce 1999 měla Česká spořitelna problémy a „bylo třeba zlikvidovat kampeličky, kterým rostly vklady geometrickou řadou“. Co je na tom pravdy?
Na tuto otázku nedokážu odpovědět, nemám dostatečné a zejména dostatečně důvěryhodné informace.

Zmínil jste se o tom, že na našem malém trhu má díky změnám legislativy šanci přežít jen pár kampeliček. Jak přesvědčujete klienty o výhodách Fio, družstevní záložny?
Nejprve bych chtěl potvrdit, že Fio, družstevní záložna se připravila na novelou stanovené minimální základní jmění. Dva členové naší záložny, pánové Kopún a Marsa (rovněž jsou členy dozorčí rady Fio holding, a.s.) již vložili do kapitálových fondů záložny částky potřebné k navýšení. Předpokládáme, že ostatní členové i Úřad pro dohled nad družstevními záložnami vysloví souhlas s tím, že každý z nich nabude 33% hlasovacích práv ve Fio, družstevní záložně.
Družstevní záložny zaujímají dnes tak malou část trhu, že nehodláme své úsilí zaměřovat na konkurenci s ostatními záložnami. Naší konkurencí jsou banky. Pro většinu potřeb klientů dokážeme nabídnout všechny jimi požadované finanční služby v podobné kvalitě jako banky (internetbanking, platební karty, trvalé příkazy, SIPO, …), většinou však s nižšími poplatky a výrazně vyšším úrokem z vkladů. Pár příkladů:

• Úroky z vkladů až 4% p.a.
• Úrok na běžném účtu až 2% p.a.
• Vedení účtu bez poplatku

Jako poslední mě napadá otázka výhod pro klienta Fio, obchodníka s CP a zároveň klienta Fio, DZ.
V tomto případě bych zdůraznil dvě hlavní výhody. Pokud chce klient obchodující s akciemi zvýšit potenciální výnos ze svých transakcí, nabízí mu Fio, družstevní záložna úvěr na obchodování s akciemi. Klientovi pak stačí jen 1/5 prostředků na zamýšlený nákup a až 4/5 mu půjčíme.
Druhou výhodou je možnost automatického vypořádání denních finančních zůstatků z obchodování s akciemi na klientův účet ve Fio, družstevní záložně. Pro ten platí již uváděné výhody jako nadstandardní úročení, vyšší zákonné pojištění, atd. To vše nabízíme jak v Kč, tak v USD a EUR.
 

Děkuji za rozhovor
Pavel Nesejt, Finance.cz