Nezaměstnanost děsí Evropu

Evropské úřady práce v současnosti evidují přes 26 mil. nezaměstnaných, což je o 2 mil. lidí více, než před rokem. Celkově je však lidí bez práce ještě více, k nim ale pravidelné statistiky nevychází. Nejvyšší míra nezaměstnanosti je v Řecku (26,8 %) a ve Španělsku (26,1 %). Třetí nejvyšší nezaměstnanost má spolu s Kyprem a Irskem Slovensko. Česká republika je s 8% nezaměstnaností pod celoevropským průměrem, nicméně i u nás se počet nezaměstnaných oproti loňskému roku zvýšil a nyní se jejich počet pohybuje kolem 600 tis.

Míra nezaměstnanosti ve vybraných evropských zemích k prosinci 2011 a 2012

Zdroj: Bloomberg, Cyrrus

Ještě více zarážející je pohled na míru nezaměstnanosti mezi mladými lidmi (pod 25 let věku). Ve Španělsku a v Řecku je již takřka na 60 % a nadále se zvyšuje. Kromě déle trvajícího efektu v podobě tvorby nové ztracené generace, která není navyklá na pravidelný pracovní režim, je dalším důsledkem i snížení koupěschopnosti mladých, kteří vzhledem k nedostatku finančních prostředků musí odsunout uspokojování potřeb spojených s životním cyklem. Jinak řečeno, nemohou si dovolit koupit dům či byt a založit rodinu. Tento a obdobné nákupy jsou odsouvány dále do budoucna, čímž se snižuje současná poptávka.

Míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi ve vybraných evropských zemích k prosinci 2011 a 2012

Zdroj: Bloomberg, Cyrrus

Výhledy přitom nejsou nijak růžové a nemyslím si, že jsme již ve fázi, kdy ekonomika dokáže tvořit dostatek nových pracovních míst k tomu, aby se nezaměstnanost mohla začít snižovat. Velmi negativní signály totiž přichází z mnoha, zejména průmyslových, sektorů. Propouštění už avizovaly nebo dokonce již provádí firmy ze stavebního, ocelářského či automobilového průmyslu. I když se silné evropské odbory budou snažit zmírnit a pozdržet tato opatření, nemohou být vzhledem k současné ekonomické situaci příliš úspěšné.

Například automobilový průmysl se vzhledem ke strmému snížení poptávky po nových vozech v Evropě, nemůže podařit udržet v současné podobě. Přebytečné výrobní kapacity se musí snížit tak, aby automobilky mohly být opět konkurenceschopné, a to si samozřejmě vyžádá i oběti ve formě propouštění zaměstnanců. Na velké továrny je navíc napojeno mnoho dodavatelů, kteří budou muset také snížit počet pracovníků. Tento proces přitom sotva začal, takže je předčasné vyhlížet jeho konec.

Evropa se nikdy nemůže svými náklady práce rovnat zemím jako je Indie, Čína či další novodobé dílny světa. Měla by proto jít cestou zaměření se na výrobky a služby s vysokou přidanou hodnotou, což na druhou stranu jistě nebude snadné. Nicméně nic jiného Evropě, pokud si chce zachovat svůj stávající sociální systém, nezbývá.

Jiří Šimara
Analytik, CYRRUS, a.s.