Irsko se na začátku globální finanční krize v roce 2008 zaručilo za celý svůj bankovní sektor, neboť jedna z velkých bank měla tehdy vážné potíže a hrozilo, že se do problémů dostanou i další banky. Situace se ale později začala zhoršovat a v roce 2010 bylo jasné, že Irsko situaci neustojí. Země se pak stala druhým členem eurozóny, který byl nucen požádat o mezinárodní finanční pomoc.
Bianco šek, který ve formě garancí tehdejší irská vláda vystavila, byl v té době na zhruba 400 miliard eur (asi 10,2 bilionu Kč). Vzhledem k tomu, že se situace dál zhoršovala, narůstala i výše záruk, které by země musela proplácet.
"Ty garance byly rozhodnutím, které se dělalo v nouzi. My jsme se ale z nouzového režimu už dostali, opět máme stabilní bankovní sektor a normálně fungujeme," řekl na tiskové konferenci Noonan. Cílem vlády je podle něj do konce roku zcela opustit ochranná křídla, která Irsku poskytují zahraniční věřitelé, a zcela se osamostatnit.
Banky, které krizi přežily, jsou teď většinou v plném vlastnictví státu. Jejich záchrana ale přišla Iry velmi draho: na zhruba 40 procent ročního hrubého domácího produktu. Existence garancí teď bankám nijak nepomáhá, právě naopak. Banky totiž za garance musejí platit nemalé poplatky, což jim zvyšuje ztráty. Vedení bank se proto už delší dobu dožaduje, aby vláda garance zrušila.