Šetřit nebo utrácet? To je oč v Evropě běží

Zbývají jen bolestivá řešení, která připomínají, že žádný oběd zdarma neexistuje. A nedostane ho ani Evropa.

Posunutý význam úspor

Vykradači významů slov se na „úsporných opatřeních“ pěkně vyřádili. V kontextu dluhové krize se totiž nejedná ani tak o snižování výdajů, ale převážně o navyšování příjmů. Současná „úsporná“ politika mnoha zemí je tak spíše postavena na růstu a zavádění nových daní, než na šetření. Ze slova úspory se tak stal neprávem strašák. Přitom právě úspory ve svém původním významu nabízejí nejčistší řešení krize. Věří dnes ale někdo Evropě, že své dluhy skutečně splatí?

Všem zemím EU stále narůstá dluh

Důkazem neúspěchu takzvaných úsporných opatření jsou aktuální výsledky voleb v Itálii. Odstupující premiér Mário Monti, který je ve své úřednické vládě prosazoval, ve volbách pohořel. Další snižování deficitu odmítl francouzský prezident François Hollande, který už podle vyjádření: „ekonomiku už letos dusit nebudeme“, dal jasně najevo svůj postoj. Podobná prohlášení jsou evidentním vyjádřením nemohoucnosti s nahromaděným dluhem cokoliv udělat. V minulém roce se v Evropě pouze Německo a Estonsko přiblížily vyrovnanému hospodaření. Evropské dluhy tak dále narůstají a změna situace je v nedohlednu.

Úspory jsou důsledkem problémů, ne jejich příčinou

Úsporná opatření mají svůj podíl na klesající ekonomice, zde není příliš o čem diskutovat. Snižování výdajů státu a jeho obyvatel, kteří se musí vyrovnat s rostoucími daněmi, logicky vede ke snížení spotřeby. Ta je však zásadní složkou HDP, které je tak negativně ovlivněno. Dluh k HDP pak ani přes určitou snahu šetřit neklesá. Negativní dopad však nemusí nutně znamenat, že by se s úsporami mělo přestat. Krátkodobé zisky plynoucí z rostoucího zadlužení by byly pravděpodobně marginální ve srovnání s bankrotem zpožděným o několik let. Hlasy, které upozorňují na negativní dopad úspor na ekonomiku tak mají pravdu, vyhnout se jim však jednoduše nejde. Hýřilo se příliš dlouho a ani šetření dnes nezaručí, že se bankrotům v Evropě vyhneme.

Čtěte také

• Stav americké ekonomiky a valuace akcií
• Strhne Itálie Evropu zpět do dluhové spirály?
  

Snadno lze také odmítnout argument, že se splácením dluhu je třeba počkat, až ekonomika naskočí a evropská ekonomika bude směřovat ke světlým zítřkům. Tato varianta je spíše z říše snů. Klesající potenciál Evropy má natolik hluboké kořeny, že existují pochyby, zda je reforma „shora“ vůbec možná. Nalévat peníze do současné evropské ekonomiky bez opravdových strukturálních reforem, ke kterým mají evropští voliči jen malé pochopení, je jen stejným rozhazováním, kvůli kterému je dnes starý kontinent v krizi.

K cestě z krize jsme se ani nepřiblížili

Evropa se dostala do úzkých, když další zadlužování nevede ani k udržení současné životní úrovně. Nezaměstnanost se pohybuje na historických maximech a stále narůstající dluh zmenšuje manévrovací prostor k dluhové konsolidaci. V úvahách o řešení současné situace se můžeme dostat k nedostatkům demokracie, když se rovným hlasem rozhoduje o hodnotách, které jsou ve společnosti vytvářeny nerovnoměrně. Podobně pak k možnosti vlád se zadlužovat a „ukrádat“ budoucí spotřebu ve prospěch té současné. K takto hlubokým změnám se však pravděpodobně nedostaneme a problémy s dluhy se budou opakovat. Ale zpět k aktuální krizi. Na šetření bez negativních dopadů je dnes už pozdě. Jakékoliv jiné řešení nás ale přibližuje k bankrotu. Pozdě bycha honiti.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.