Jak to ostatně chodí vždy, když se nabízí několik alternativ: systém, jenž by měl všechna požadovaná "nej", prostě neexistuje.
I když v případě centrálně rozváděných paliv je výběr omezen podmínkami konkrétní lokality, její vybavenosti inženýrskými sítěmi, zůstává i tak volba způsobu vytápění zcela zásadním rozhodnutím, které bude po léta více či méně zatěžovat životní prostředí, ovlivňovat celkový chod domácnosti a především se výrazně promítat do jejích provozních nákladů.
Praxe potvrzuje, že z celkového ročního objemu energie, kterou ke svému provozu potřebuje běžný rodinný dům, spolyká zhruba dvě třetiny právě jen samotné vytápění a něco navíc si ještě vyžádá ohřev vody; zbytek (přibližně 15 %) jde pak na vrub vaření, osvětlení a ostatních činností.
Kdo se rozhoduje pro způsob vytápění jen podle ceny paliva, volí přístup tak trochu krátkozraký. Jednak lze cenový vývoj v této oblasti v příštích letech jen těžko předvídat, jednak palivo představuje pouze část celkových nákladů. Sice část podstatnou, ale jediným měřítkem ekonomické výhodnosti rozhodně není. Je tu ještě několik dalších důležitých faktorů, které je třeba brát při celkové kalkulaci v úvahu.
Připraveno ve spolupráci s časopisem