Poučení z krizového vývoje

Naši oranžoví rudnou zatím jen postupně, ale už „nazvedli“ milion parazitujících OSVČ. A i mezi nimi je prý čtvrtina, které volila levici. Za rok a kousek budou u nás volby, takže se již „ladí“ slibotechna o zvýšení sociálních dávek i podpory v nezaměstnanosti, růstu důchodů a zdanění bohatých. Populismus jako malovaný a vějička otcovského státu, který se o každého postará. Socialisté se už sice nechystají snižovat DPH (jak slibovali), ani snižovat věk odchodu do důchodu (což slibovali), ale – jak to bývá – slibem neurazíš.

TIP: Jak je to doopravdy a bez ideologického zabarvení se zdaněním OSVČ a zaměstnanců a jaké dávky obě skupiny od státu čerpají?

• Jak vysoké daně platí OSVČ a zaměstnanec?
• Státní dávky pro OSVČ a zaměstnance

Kde šetřit

Vlajka EU zavlaje i nad Hradem, ale uvidíme, jak se „obhájci dolních 10 milionů“ postaví k fiskálnímu paktu Evropské unie? Od letošního ledna je totiž v platnosti pakt, který nařizuje členských státům držet strukturální deficit veřejných financí pod hranicí 0,5 % HDP. Pro Česko tato povinnost neplatí, protože pakt spolu s Velkou Británií nepodepsalo. Naše „eurokonstruktivní“ opozice možná bude chtít podepsat, ale zatím se i s tvrdými úsporami koaliční vlády snad a stěží dostaneme pod 3 % HDP.

Letos pravidla fiskálního paktu plní zatím jen zatím jen šest evropských států, Německo, Dánsko, Estonsko, Bulharsko, Lotyšsko a Řecko. Lucembursko a Finsko sice požadavek paktu překročily, ale protože jejich veřejný dluh je pod hranicí 60 % HDP, vztahuje se na ně mírnější limit deficitu 1 % HDP. Zbytek států, které s paktem souhlasily, musí strukturální schodek, což je deficit očištěný o vliv hospodářského cyklu, snižovat.

A jak fungují úspory, ukazuje nám třeba „utlačované“ Řecko: to se ještě v roce 2009 potýkalo se strukturálním deficitem 14,8 % HDP, ale už za rok by mělo hospodařit s přebytkem 1,5 %. To by u nás znamenalo ušetřit z ročního rozpočtu kolem 130 miliard korun. Kde brát?

Jak si za rok zvolíme?

Podle Petra Šimčáka z Pioneer jsme dědicové „slovanského socialismu“, jakéhosi rodového uspořádání, kdy všichni nosili úrodu do jedné společné stodoly a tu pak rozděloval stařešina ne podle zásluh, ale podle svého – řekněme – svědomí.

Zdá se, že ani my tady v postCK zemích jsme stále ještě zcela nezvládli onen přechod od podobného společenství k (moderní) společnosti – a od „tatíčka“ Masaryka přes dlouholeté diktatury, a pak postsametovou érou Havla a Klause zatáčíme zpět až k „Ježíši“ Zemanovi a jeho apoštolům.

Ve volbách roku 2010 nás zachránilo strašidlo Řecka, kdo nás zachrání za rok a dva měsíce? Halloween ve Španělsku, Portugalsku, Itálii nebo dokonce ve Francii? Jinak – chraň nás všichni svatí před slovanskými spasiteli.