Velký třesk a pak…? Nic?

Poslední březen podnikatelé a firmy nevnímají jako běžné datum. Je to současně červený vykřičník a vztyčený ukazováček. Nejpozději k tomuto dni musí všichni podnikavci odevzdat svá daňová přiznání. V součtu jsou jich milióny a při naší národní zálibě v chození na úplně poslední chvíli to má za následek nekonečně dlouhé fronty. Ty jsou zpravidla poměrně rychle odbavovány, ale jen díky tomu, že dokumenty od klientů na úřadech přijímá vše, co má ruce a nohy (stačí i ruce).

Věřím, že i několik dalších dnů, týdnů, snad i měsíců (?) mají zaměstnanci finančáků pořádně napilno. Co ale všichni dělají, až ten jednorázový nápor opadne? Nechci jim křivdit, třeba mají stejný kvapík i po zbytek roku, já tomu ale nějak nemohu uvěřit. Jistě vím jen to, že i v následujících měsících pobírají dohodnutou mzdu, jezdí na placené dovolené, a na některé se třeba alespoň občas usměje štěstí v podobě mimořádných prémií. Taky se pro ně musí celoročně držet kancelář, ve které se pravděpodobně svítí, topí, a je v ní fungující telefon, počítač a internetové připojení. To všechno přitom stojí nemalé peníze.

Jak jsem psal v úvodu, skutečně netuším, jak to na finančních úřadech opravdu chodí. Opakovaně jsem se však měl možnost přesvědčit o tom, že na případné nesrovnalosti v mém daňovém přiznání mě „můj“ správce daně upozorní vždy nejpozději do 14 dnů. To považuji za velmi svižné tempo. Vysvětluji si to buď tak, že jsem z nějakého mně neznámého důvodu upřednostňován, a proto se o svých chybách dozvídám tak brzy, nebo je také možné, snad dokonce i velmi pravděpodobné, že úředníci takto rychle zvládnou projít všechny odevzdané dokumenty. Svědčí to jednak o tom, že se neloudají, ale také o tom, že jich není právě málo.

Příkladně mnou se zabývá paní, která má na starosti agendu příjmení v rozsahu od Bo po Bž. Cvičně jsem zalistoval náhodně vybranými starými zlatými stránkami. Příjmení od Bo (Bobáň) po Bž (Bžoniek) v nich zabírají necelých 9 z celkem 296 stran. Pokud se tedy práce na finančních úřadech rozděluje spravedlivě, je na tom našem potřeba zhruba 33 úřednic. A to, považte, není zrovna málo. Jen v Brně jsou finanční úřady čtyři.

Co s tím? Co takhle odevzdávat daňová přiznání podle určitého klíče- třeba právě podle příjmení a názvu firmy dejme tomu na čtyřikrát? První čtvrtina podnikatelů by měla termín vždy v březnu, druhá čtvrtina do konce června, třetí do konce září a čtvrtá do prosince? Například. Je skutečně nutné, abychom je odevzdávali všichni k jednomu a tomu stejnému datu? Domnívám se, že pro to neexistuje žádný skutečně neprůstřelný důvod. Až příliš jednoduchou matematikou docházím k závěru, že bychom pak namísto čtyř úředníků vystačili s jedním. O tom, že by tento režim přinesl úspory, snad nemůže být sporu. Zbylé zaměstnance by také těžko někdo mohl podezírat ze zahálky. A já bych už třeba nemusel do šestnáctého patra…