Neochotní politici ohrožují naše důchody

Prognózy budoucího demografického vývoje v České republice jsou znepokojivé. Obyvatelstvo stárne, rodí se málo dětí… Jaký dopad bude mít tento trend na národní ekonomiku a sociální systém? Na jaké problémy se máme připravit?
Naši populaci v plné míře zasáhl proces demografického stárnutí. V jeho důsledku dojde v blízké budoucnosti k enormnímu nárůstu podílu obyvatelstva v poproduktivním věku na celkové populaci. Podle dostupných projekcí tomuto procesu nezabrání ani zvýšená imigrace nebo další propupolační opatření. Stárnutí populace bude znamenat výrazné zhoršení poměru mezi počtem příjemců důchodových dávek a plátců sociálního, přesněji řečeno důchodového pojištění. To může mít fatální dopad na vývoj deficitu důchodového účtu a tím i na celý systém veřejných financí.

Pokud se ale nelze spoléhat na propopulační opatření, lze nějakým uspokojivým způsobem modifikovat stávající penzijní systém?
Český penzijní systém je koncipován jako průběžný. To znamená, že plně spoléhá na mezigenerační solidaritu a okamžité přerozdělování. Lze jej proto udržovat při životě pouze změnami jeho třech základních parametrů. První možností tedy je další postupné zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu. Věkovou hranici pro nárok na pobírání penze ale nelze zvyšovat donekonečna. Další alternativu představuje zvýšení odvodové sazby (tzn. daní). Sazba na sociální pojištění v ČR  je však již dnes jedna z nejvyšších v rámci zemí OECD a činí náš penzijní systém jedním z nejnákladnějších. O neúměrné daňové zátěži ekonomicky aktivních obyvatel přitom není asi třeba hovořit. Třetí možností je akceptování dosud obtížně přijatelného postupného poklesu reálné hodnoty vyplácených penzí.

Reforma důchodového systému je diskutovaným tématem již řadu let. Zatím se však ke konkrétním reformním krokům nepřistoupilo a systém funguje dál. Je reforma opravdu tak nezbytná?
Ano, je. Vždyť každoročně stoupá schodek důchodového účtu a v současnosti činí již 20 miliard korun. Také se neustále zhoršuje poměr mezi průměrnou mzdou a vyplácenou penzí. Je zřejmé, že parametrické změny či jejich kombinace nejsou v dlouhodobém horizontu ekonomicky ani sociálně reálné, natož pak únosné. Řešení tedy nespočívá v kosmetických úpravách stávajícího systému, ale je skutečně nutná jeho komplexní reforma.

V zemích Evropské unie většinou existuje důchodový systém založený na třech základních pilířích. Můžete našim čtenářům přiblížit, o co se jedná?
Důchodové systémy ve většině členských zemí EU vycházejí ze známého třípilířového modelu. První pilíř tvoří průběžně financovaný důchodový účet, do kterého jsou odváděny platby na sociální pojištění a současně jsou vypláceny penze. Druhý pilíř tvoří povinné spoření na penzi. Třetí složkou je dobrovolné spoření v penzijních fondech či pojišťovnách. Až na výjimky se penzijní systémy ve vyspělé části Evropy doposud převážně opíraly právě o první pilíř financovaný z daní jednotlivců i zaměstnavatelů. Situace se však z důvodu stále obtížnějšího financování postupně mění ve prospěch individuálního spoření.

Které z těchto tří pilířů zatím fungují u nás?
V České republice jsou penze financovány jen z prvního pilíře – průběžného systému. Druhý pilíř u nás zatím nefunguje a ani není v tuto chvíli jasné, kdy se tak stane a jaká bude jeho podoba. Třetí pilíř, dobrovolné spoření na penzi, reprezentují v České republice stávající penzijní fondy a životní pojištění. Přestože si klienti u těchto institucí naspořili již desítky miliard korun, nemůže tento pilíř co do objemu peněz zatím vážně konkurovat systému PAYG.

Jak by tedy měl být podle Vás koncipován budoucí penzijní systém v České republice?
Základním principem systému by měla být pro každého občana možnost volby, kam bude odvádět platby na sociální pojištění. Zda-li bude platit pouze do státního průběžného systému nebo bude mít možnost z něho částečně vystoupit a část dobrovolně odvádět do soukromých penzijních fondů (princip „opt-out“). Jinými slovy, občan by měl mít možnost rozhodnout se, komu svěří své úspory a tím i budoucnost. Přitom předpokládám, že by stát stále garantoval minimální důchod. Zároveň by systém měl být koncipován tak, aby v důsledku reformy nedošlo k diskriminaci nebo poklesu sociální úrovně žádné věkové skupiny obyvatel.

Mohl byste nám přiblížit fungování tohoto vámi navrhovaného systému v praxi?
Opět by se jednalo o klasický třípilířový model. První pilíř by byl tvořen stávajícím průběžným systémem důchodového pojištění. Částka odváděná do prvního pilíře by se v průběhu času snižovala na úkor odvodů do druhého pilíře. Na konci přechodu na nový penzijní systém by se výše vyplácené dávky z něho měla pohybovat na úrovni životního minima. Druhý pilíř by měl pro občana znamenat možnost volby mezi státním systémem fiktivních (virtuálních) účtů a soukromým penzijním fondem. Lidé by zároveň měli mít možnost v rámci tohoto pilíře rozhodnout o převodu části svého stávajícího odvodu na důchodové pojištění až do výše 10 % svého hrubého příjmu. Třetí pilíř by představovalo soukromé spoření na penzi prostřednictvím stávajícího penzijního připojištění a životního pojištění, na které by se i nadále vztahovaly daňové úlevy. Takto konstruovaný systém by byl nepochybně spravedlivější a zvyšoval by zásluhovost penzí. V jeho důsledku by každý občan ze systému skutečně dostával to, co do něho vložil.

Pokud by prošla varianta povinného spoření, jaké instituce by měly plnit funkci druhého pilíře?
Úspory na penzi by měl spravovat omezený počet nově vzniklých kapitálových společností, které by fungovaly na principu existujících penzijních fondů. Tyto správcovské společnosti by měly zákonem jasně stanovená pravidla pro své hospodaření a investice. Jejich fungování by pochopitelně bylo regulováno a dozorováno státními orgány. Z tohoto pohledu můžeme hledat inspiraci například v sousední Slovenské republice, kde na podobných principech penzijní systém právě začíná fungovat.

Reforma důchodového systému se jistě dotkne i penzijního připojištění se státním příspěvkem. Jakou roli by v něm měly stávající penzijní fondy hrát?
Jak již bylo řečeno, stávající penzijní fondy by byly součástí třetího pilíře. Dovedu si ovšem také představit jejich širší využití. Současné penzijní fondy by mohly v reformovaném systému tvořit také druhý pilíř a spravovat individuální důchodové účty. Nepochybně by to ušetřilo velkou část tzv. transformačních nákladů spojených s přechodem na nový systém. Současné penzijní fondy přece disponují nejen potřebnými zkušenostmi a infrastrukturou, ale zároveň jsou díky platné legislativě a přísnému státnímu dozoru velmi bezpečné a mají vysoký kredit u veřejnosti.

Je tu však ještě životní pojištění, které plní podobnou funkci. Nebylo by lepší soustředit se v rámci třetího pilíře místo dvou do jisté míry vzájemně konkurenčních produktů výhradně na jeden typ spoření?
Oba produkty není nutné chápat jako konkurenční. Každý totiž pokrývá jiný okruh potřeb klienta. Penzijní připojištění je forma spoření. Klient si zvolí výši měsíčních příspěvků, které může kdykoliv měnit. Na konci spoření je mu vyplacena dle jeho volby buď celá částka najednou nebo si nechá vyplácet doživotní penzi. Výhodou jsou státní příspěvky, které k životnímu pojištění stát neposkytuje.
Životní pojištění nabízí především ochranu před některými riziky a zároveň i zhodnocení vložených peněz. U pojištění je možné volit výši pojistné částky a rozsah pojistného krytí, což u penzijního připojištění možné není.

Vláda zamýšlela převzít ze Švédska model „fiktivních účtů“ označovaný zkratkou NDC. Je stále ještě tento návrh aktuální? A bylo by možné systém zavést i u nás?
Myšlenku zavedení systému NDC vláda již opustila. Problémem je především vyrovnanost tohoto systému. Aby byl zavedený NDC systém dlouhodobě finančně vyrovnaný, nemůže jej občan kdykoliv opustit. Modelové výpočty některých institucí (např. Institut ekonomických analýz) dokazují, že stabilita systému fiktivních účtů je možná pouze v případě, že každý pojištěnec bude plně zaměstnán, a tudíž bude přispívat, nejméně po dobu 40 let. V případě individuálních předčasných odchodů občanů ze systému hrozí systému ztráta rovnováhy a občanům hluboký propad důchodových příjmů.

A jaké řešení vláda v současné době navrhuje?
Vláda v současné chvíli žádné řešení nenavrhuje. Z aktuálního dění na politické scéně je zřejmé, že se tato klíčová reforma opět odkládá. Jinými slovy, v nejbližším období již nemůžeme čekat žádné zásadní změny. Nezbývá než doufat, že budoucí rozložení politických sil umožní projednat a schválit potřebné zákony. Snad ani není třeba dodávat, že jsme opět zbytečně ztratili několik let.

Penzijní reforma se tedy u nás již poněkolikáté odkládá. Kde vidíte hlavní příčinu a jak z této situace ven?
Příčin tohoto stavu je několik. Na vině je především časově omezený politický cyklus a obecná neochota politiků (i v rámci jedné strany) shodnout se na koncepčních a funkčních řešeních. Zatím zde není žádný politický leader, který by se dlouhodobě a výrazně angažoval v otázce penzijní reformy. Velký problém spatřuji také v nedostatečné osvětě. Většina obyčejných lidí dnes nemá vůbec tušení, proč jsou tyto změny tak důležité a proč by měly vůbec proběhnout. Domnívám se, že pokud by občané měli o důchodovém systému a jeho perspektivách více srozumitelných informací, bylo by jednodušší přesvědčit je o potřebě nepopulárních reformních kroků.

Před dvěma měsíci jsme vstoupili do EU. Lze očekávat nějaký dopad této skutečnosti na sektor penzijních fondů, potažmo na důchodovou reformu?
V souvislosti s naším vstupem do EU vidím pro české penzijní fondy řadu pozitiv a příležitostí. Klientem českého penzijního fondu se nyní může stát nejen každý, kdo má trvalý pobyt na území ČR, ale i osoby z členských států EU, které jsou zapojeny do některého odvětví sociálního pojištění v ČR (důchodové, nemocenské, zdravotní pojištění). Z obchodního hlediska to znamená rozšíření kapacity trhu o velmi zajímavou skupinu lidí, která nepochybně dále poroste. Jedná se o cizince, kteří u nás legálně pobývají a pracují.
V Evropě je navíc tvorba úspor na penzi zcela běžnou záležitostí, a tento dobrý zvyk k nám zřejmě bude stále více importován. To by se mohlo projevit ve větším zájmu o náš produkt zejména u mladších lidí. Zároveň by mohla stoupnout průměrná výše klientských příspěvků. Stejně tak je reforma penzijního systému aktuálním tématem i v řadě členských zemí, a proto lze z EU očekávat silnější politické a ekonomické impulsy i v této oblasti.

Děkuji Vám za rozhovor
Renata Pražáková, Finance.CZ

 
Ing. Ivo Foltýn, MBA - Narozen v roce 1970. Vystudoval Vysoké učení technické v Brně, Fakultu strojní a Vysokou školu ekonomickou v Praze, Fakultu podnikohospodářskou. Praxi zahájil v roce 1994 jako analytik kapitálových trhů v PPF investiční společnosti, a.s. V letech 1995 - 1996 působil jako Project and Portfolio Manager v PPF Capital Management a.s. Od roku 1997 je předsedou představenstva a generálním ředitelem Penzijního fondu České pojišťovny, a.s. Od roku 2001 je náměstkem generálního ředitele České pojišťovny a.s. pro životní pojištění. Je absolventem University of Chicago - Graduate School of Business.