Osobní příplatek: Můžete o něj přijít, když se znelíbíte?

Na teambuilding nepůjdu!

Projednávaný případ před Nejvyšším soudem se skutkově dotýkal sporu zaměstnankyně Krajského úřadu, které podala žalobu o zaplacení 55.000,- Kč z titulu odebraných osobních příplatků s ohledem na dosahované pracovní výsledky. Ke zhoršení pracovních výsledků zaměstnavatel poukazoval na odmítnutí plnění úkolů se schváleným programem akce, jednoduše teambuildingové akce, následně se zaměstnankyně neúčastnila jiného vzdělávacího programu a při dalších událostech použila zaměstnankyně velmi nevhodná vyjádření ke svému zaměstnavateli při slavnostním předávání nových vozů.

Z provedeného dokazování vyplynuly problematické osobní vztahy mezi zaměstnankyní a jejím přímým nadřízeným, kdy intenzita konfliktů se postupem času stupňovala.

Jak rozhodovaly soudy?

Soud prvního stupně žalobu zaměstnankyně zamítnul, kdy jednání zaměstnankyně považoval za snížení pracovní kázně a loajality k zaměstnavateli. Odvolací soud byl však odlišného právního názoru, kdy byl vysloven právní názor, že k odebrání osobního příplatku mohlo dojít jen v případě významného zhoršení pracovních výsledků nebo snížení rozsahu pracovních úkolů. Odvolací soud svou argumentaci uzavřel, že kázeňská pochybení zaměstnankyně související s napjatými osobními vztahy s přímým nadřízením neopravňovaly zaměstnavatele k odebrání osobního příplatku. Osobní příplatek má především vycházet z dovedností, znalostí, rozsahu plněných úkolů, odpovědnosti a míře kvality práce zaměstnance, tj. pracovních výsledcích a nikoliv k hodnocení loajality a nekonfliktnosti ve vztahu k přímému nadřízenému. Je nutné odlišovat pojem pracovní výsledky od „pracovní kázně“, tj. respektování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Porušování „pracovní kázně“ může být v konečném stádiu důvodem pro rozvázání pracovní poměru zaměstnavatelem.

Dovolání se zamítá

Dovolání bylo Nejvyšším soudem zamítnuto, kdy došlo v podstatné míře ke ztotožnění se s odvolacím soudem. Zaměstnankyně, ač přes své konflikty s přímým nadřízeným dle dokazování dosahovala výborných pracovních výsledků, odváděla kvalitní práci a nebyly shledány nedostatky při kontrolní činnosti.

Ačkoliv z uvedeného rozhodnutí může určitým rozšiřujícím pohledem vyplývat možnost chovat se v zaměstnání velmi „odvážně“ ke svým zaměstnavatelům, nelze než doporučit udržovat vyrovnané a kolegiální vztahy se svými nadřízenými. Přiznejme si skutečnost, že soudit se až Nejvyššímu soudu není žádný „pracovní adrenalin“ pro slabé povahy.