Cílem je, aby případné dispoziční změny bylo možné provést co nejjednodušeji, tedy aby bylo spotřebováno co nejmenšího množství materiálu. Samotná dispozice by měla být schopna pružně reagovat, přizpůsobovat se aktuálním požadavkům uživatelů při minimálních stavebních zásazích.
Příkladem může být růst domu podle rozrůstajícího se počtu členů rodiny a jejich stoupajících prostorových nároků pro zajištění soukromí. Zároveň bychom měli řešit způsob využití těch místností, které po odchodu dospělých dětí z domova zůstanou prázdné, eventuelně sloučení těchto prostor pro vybudování samostatné bytové jednotky (v ideálním případě samostatně přístupné), ať už jako startovního bydlení pro mladou rodinu vlastních potomků, nebo jako samostatně provozovanou bytovou jednotku.