OECD: Průměrná mzda v letech 2010 až 2012

V přiložené tabulce máme uvedeno průměrnou mzdu v členských zemích OECD v národní měně v letech 2010 až 2012 dle databáze OECD. Nejvíce nominální průměrná mzda stoupla v Turecku (o 27,17 %), Islandu (o 15,66 %), Chile (o 12,90 %), Estonsku (o 12,74 %) a Austrálii (o 10,15 %). V Portugalsku průměrná nominální mzda poklesla v uvedeném období o 4,97 % a v Řecku o 9,32 %.

• V patnácti členských zemí OECD se průměrná nominální mzda zvýšila v letech 2010 až 2012 o v rozmezí 4,3 % až 6,8 %. Mezi tyto země patří i Česko.
• Ve většině členských zemích OECD, kde je zavedena minimální mzda, je růst nominální průměrné mzdy důležitým ukazatelem i s ohledem na případné zvýšení minimální mzdy. Většina zemí usiluje o zachování určitého stanoveného poměru mezi průměrnou mzdou a minimální mzdou.

Jak šel čas s průměrnou mzdou v Česku?

Za rok 2012 činila roční průměrná mzda v Česku dle databáze OECD 300 421 Kč (15 481 $), v roce 2011 potom 294 987 Kč (15 201 $), za rok 2010 byla průměrná mzda 287 320 Kč (14 806 $). Pro přepočet na dolary je použit u všech údajů aktuální směnný kurs, stejně tak u ostatních zemích dále v textu. Od roku 2010 do roku 2012 stoupla v Česku průměrná nominální roční mzda o 4,56 %.

Kde je průměrná mzda nejvyšší?

• Za rok 2012 byla průměrná mzda (přepočtena na dolary aktuálním kursem) nejvyšší v těchto deseti zemích: Švýcarsko (94 040 $), Norsko (86 193 $), Dánsko (70 128 $), Lucembursko (68 376 $), Austrálie (66 409 $), Nizozemí (61 854 $), Belgie (61 384 $), Německo (59 713 $), Velká Británie (56 082 $) a Finsko (55 272 $).
• Za uplynulý rok byla průměrná mzda nejnižší v těchto deseti členských zemích OECD: Mexiko (7 191 $), Maďarsko (12 186 $), Polsko (12 206 $), Slovensko (13 087 $), Chile (12 072 $), Estonsko (14 591 $), Turecko (14 111 $), Česko (15 481 $), Portugalsko (20 948 $) a Slovinsko (22 956 $).

Ve Švýcarsku vše klape

Nejvyšší průměrná mzda je dlouhodobě ve Švýcarsku, kde jsou i poměrně nízké přímé daně. Právě nízké zdanění mzdy je zásadní rozdíl oproti Norsku, kde jsou rovněž velmi vysoké mzdy zaměstnanců. Mzdové náklady zaměstnavatele a čistá mzda zaměstnance pracujícího za průměrnou mzdu se liší ve Švýcarsku pouze o 21,5 %, nižší zdanění práce je pouze v Koreji (21,0 %), Izraeli (19,2 %), Mexiku (19,0 %), Novém Zélandu (16,4 %) a Chile (7,0 %). V Česku dosahuje zdanění práce u průměrné mzdy 42,4 %. Životní úroveň Švýcarů je tak jedna z nejvyšší na světě. Švýcarsko se může pochlubit výkonným průmyslem, propracovaným finančním sektorem, krásnou přírodou nabízející výborné podmínky pro cestovní ruch, velice funkční veřejnou správou, výbornými podmínkami pro podnikání, propracovanou infrastrukturou, nízkou kriminalitou a korupcí, právní stabilitou a vysokou ekonomickou i osobní svobodou. Švýcarsko najdeme na předních místech v řadě renomovaných ekonomických žebříčcích a hodnocení.

Sen zaměstnanců = nízké daně a minimální inflace

Hrubá mzda sjednaná zpravidla v pracovní smlouvě je pro zaměstnance velmi důležitý údaj. Právě od hrubé mzdy se následně odvíjí výpočet řady státních dávek. I nejdéle pobíraná státní dávka - státní důchod. Každý zaměstnanec však může nakupovat zboží a služby za čistou mzdu, kterou obdrží na svůj bankovní účet. Čím nižší povinné daně ze mzdy (sociální a zdravotní pojištění, daň z příjmu fyzických osob), tím více zboží a služeb si může zaměstnanec za svoji mzdu koupit. Nižší daně tak zvyšují kupní sílu sjednané mzdy v pracovní smlouvě, neboť při stejné hrubé mzdě může zaměstnanec libovolně každý měsíc disponovat vyšší částkou. Všichni zaměstnanci každoročně usilují, aby se jejich mzda zvýšila více než roční inflace, aby si reálně polepšili. V opačném případě si totiž za stejnou mzdu koupí méně zboží a služeb.

Vývoj nominální průměrné mzda v zemích OECD

(v letech 2010 až 2012, v národní měně)

Pramen: OECD, Tax Database, Taxation of Wage Income (Table I. 7)