Kučera: Pokud dojde k úbytku střední vrstvy, celý národ bude o něco chudší

Pokud dojde k úbytku střední vrstvy, celý národ bude o něco chudší, polemizuje David Kučera nad jednou z položených otázek. Zachování ekonomicky zdravé střední vrstvy s rozumným finančním povědomím je základem dobrého fungování státu. Může avšak průměrná česká rodina naspořit dostatek finančních prostředků pro své zajištění?

Vážený pane Kučero, jste finančním poradcem a zároveň jste byl jedním z poradců v pořadu Krotitelé dluhů. Jak Vám působení v tomto pořadu změnilo náhled na dluhovou problematiku?

Uvědomil jsem si, že neznalost základních principů platících ve financích, může člověka bez zdravých návyků získaných ze svého rodinného prostředí dostat do velmi tíživé situace. Je stále více zřejmé, že útoky různých společností nabízející „výhodné“ finanční produkty budou sílit, a tedy ten kdo nebude dobře informačně vybaven, nebo alespoň připraven odolat takovému tlaku, se tak pravděpodobně stane obětí nelítostného boje o „klienta“. Do této rizikové skupiny patří zejména lidé s nižším vzděláním či z horších sociálních poměrů a důchodci.

Setkáváte se v praxi s narůstajícím počtem finančních problémů svých klientů?

Nesetkávám a jsem tomu rád. Jsou-li mými klienty, se kterými aktivně spolupracuji, pak se nám i horší období podařilo překonat čerpáním rezerv, případně úspornými opatřeními. Ale spočítal bych zahájení takovýchto zásahů na prstech jedné ruky. Klienti, kteří nedbali mých rad a rozhodli se nakonec jít vlastní cestou, již vlastně mými klienty nejsou, tedy ani nevím, jak se jim daří. Je pozitivní, že každý máme tu skvělou možnost svobodného rozhodování, zdali si zvolíme jako průvodce na cestě finančním životem odborníka, nebo zda se rozhodneme převzít veškerou zodpovědnost, a to i za své chyby. Přiznám se, že to, čemu nemohu díky složitosti problematiky rozumět, nechávám na odborníkovi, proto se neléčím prostřednictvím rad na internetu, ale zajdu k lékaři – vybral jsem si takového, kterému důvěřuji.

Vnímáte tedy, že se v mnoha případech nejedná o finanční neukázněnost, ale dopady ekonomické krize?

Zejména vnímám, že ten kdo není připraven, bývá zaskočen. Krize byly a budou, větší či menší, a spoléhat se na věčnou konjukturu je bláhové. Ten kdo vsadil na tuto kartu, byl překvapen. I za období, kdy je ekonomika v růstu, nelze očekávat, že nepřijde nějaká rána osudu, která vážně nerozkolísá rodinný rozpočet. Bohužel, stále vnímám finanční nesnáze jednotlivců jako jejich osobní selhání, nehledě na celkovou ekonomickou situaci. Možná to zní příliš přísně, ale ani podnikatel ve svých plánech nesmí zapomenout na únikovou trasu, stejně tak my ve svých plánech rodinných financí nesmíme opomíjet rizika, která nás mohou potkat, zejména když se zadlužujeme.

Pro běžnou českou rodinu s průměrnými příjmy není lehké zajistit pravidelné spoření pro zajištění budoucnosti a případných finančních problémů. Existuje nějaký „zázračný“ recept pro zlepšení rodinných financí?

Pokud bychom hovořili o průměru hrubé mzdy v České republice, pak to možné rozhodně je. Za minimální částku, kterou bychom měli odkládat na tvorbu rezerv, považuji 5 % čistých příjmů rodinného rozpočtu. Při 10 000 Kč čisté mzdy je to 500 Kč, většinou však člověk s takovým příjmem nežije sám. Právě oněch 5 %, resp. 500 Kč, je zpravidla výše minimální splátky kreditní karty, kterou si rádi právě lidé s nižšími pořizují. Lépe, než splácet drahé kreditní karty nebo kontokorenty, je si alespoň uvedenou částku každý měsíc odložit na spořicí účet. Pak menší nenadálý výdaj na opravu ledničky či pračky může být snadno pokryt z utvořené rezervy.

TIP: Srovnání spořicích účtů

Věříte, že se nejedná pouze o běžné rady a nereálné vize poradců, ale reálnou možnost řešení? Měl byste určitý reálný případ ze své praxe?

Přiznám se, že nevím, jaké jsou běžné rady jiných poradců, ale metodiku práce s rozpočtem, kterou jsem za bezmála šest let rozvinul, přináší mým klientům velmi dobré výsledky. Hodnotím nejen příjmy a výdaje, ale jejich strukturu a rizikovost, zadluženost, vyčísluji nezbytné výdaje apod., které se pak podílejí na vyjádření koeficientu rizikovosti rodinného rozpočtu a dokáží dát velmi dobrou odpověď ohledně jeho zdraví. Na základě těchto výsledků připravuji finanční plán, jak finance nastavit na krátkém, středním a dlouhodobém horizontu. Příkladem je právě rodina s průměrnými příjmy, se kterou se nám podařilo v průběhu jednoho roku zkonsolidovat postupně veškeré zbytečné drahé nebo chybně nastavené úvěry, na základě čehož nám, překvapivě pro klienty, vznikla možnost tvořit rezervy z částky 4 600 Kč měsíčně. Nastavili jsme vhodně pojištění na potřebná rizika apod., a dokonce začali tvořit i dlouhodobou rezervu v investici.

Jaký je Váš osobní názor na zadluženost českých domácností do budoucna? Dosáhla zadluženost vrcholu?

Ve srovnání s průměrem Evropské unie ještě není tak vysoká, ale to nezavdává příčinu k oslavám, protože stále roste. Otázkou je, kde může být onen vrchol. Za kritické dle svých zkušeností považuji, kdy výdaje za půjčky a úvěry převýší více jak 50 % čistých příjmů domácnosti. V tomto okamžiku již hovořím o předlužení a pomoc odborníka je nezbytná.

Zažil jste ve své praxi i případy, kdy dlužník prošel oddlužením a následně po něm se opět zadlužil? Nebo vnímáte, že se lidé insolvencí spíše poučí o správě svých financí?

Nezažil, protože jsem žádného klienta tímto procesem neprovázel – to už není práce pro finančního poradce, ale pro organizace, které se touto pomocí dlužníkům zabývají. Nicméně si nemyslím, že se člověk insolvencí ve většině případů poučí. Zatím nemáme dostatek statistických dat k tomu, abychom dokázali toto hodnotit, ale stejně jako se objevuje recidiva u lidí páchajících trestnou činnost, bude se v podobné míře objevovat i u dlužníků. Základem jsou totiž správné návyky a dobré příklady z rodiny. Pokud je dlužník nemá, velmi pravděpodobně bude v jiné variaci chyby opakovat. Zejména tito lidé by měli spolupracovat s odborníkem, který jim pomůže nastavit rodinné finance a vytvořit správné návyky.

TIP: Kalkulačka oddlužení - osobní bankrot.

Nemáte obavy z depolarizace společnosti na chudé a bohaté, kdy střední vrstva v důsledku touze po spotřebě podléhá zadlužení?

Ano, mám. Politici navíc k takové polarizaci svými výroky vehementně přispívají. Společnost by měla být vnímána jako jeden celek, kdy jsou veškeré skupiny na sobě závislé, např. ve vztahu zaměstnanci a zaměstnavatelé. Spíše mám však obavu z toho, že nám střední vrstva oslabuje, a na ní je ekonomika závislá. Pokud dojde k úbytku střední vrstvy, celý národ bude o něco chudší. Nemyslím si, že by právě střední vrstva tíhla k výraznému spotřebitelskému zadlužování pod tlakem zvyšování životního standardu, protože je vcelku finančně kultivovaná, resp. konzervativní.

Mladí absolventi středních a vysokých škol mají dnes nejtvrdší podmínky k prosazení se na trhu práce a získání dobře placeného místa. Jak byste absolventům poradil k zajištění jejich budoucnosti a předcházení zadlužení?

Doporučuji stále svůj osvědčený a osobně otestovaný recept, již při studiu si najít brigádu v oboru, ve kterém bych chtěl působit, byť by odměna měla být zprvu minimální. Je to důležité pro možnost získání praktických dovedností, které se vždy cení. Vysoké školy produkují absolventy, nikoli odborníky, proto získání dobře placeného místa bude spíše dílem náhody.

Děkuji Vám za Vaše názory, přejete si čtenářům sdělit něco závěrem?

Dovolím si jen závěrem modifikovat a odlehčit nám dobře známé rčení: „Štěstí přeje připraveným, protože má s nimi méně práce.“

Děkuji Vám za rozhovor,
Zbyněk Drobiš, Finance.cz