Převodní ceny si kvůli nežádoucím ztrátám na firemních daních hlídá většina států, řeší se také na půdě Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Česko není výjimkou. Naše daňová správa věnuje převodním cenám čím dál větší pozornost a často na ně vyčleňuje speciálně školené úředníky. „Pro příští rok připravujeme kontrolní akce zaměřené na transakce směřující do států s preferenčním daňovým režimem,“ potvrdila za Generální finanční ředitelství Petra Petlachová, ředitelka Samostatného odboru Komunikace a mezinárodních vztahů. „S ohledem na přípravu této akce zatím nemůžeme zveřejnit žádné podrobnosti,“ doplnila Petlachová.
Česko patří do skupiny zemí, kde neexistuje povinnost vést dokumentaci převodních cen. Odborníci i přesto firmám vedení dokumentace doporučují. Podklady se mohou hodit, až přijde kontrola. „Poplatník bez dokumentace nemá žádný nástroj, jak si průběžně ověřovat, že jím používaný způsob tvorby cen je správný. Zároveň také nemá nic, co by mohl kontrolorům předložit jako vysvětlení svého postupu při určení převodních cen v konkrétní transakci,“ řekl Vít Fritzsche, specialista pro oblast převodních cen ze společnosti Mazars, která pořádá k této problematice pravidelně odborné semináře.
Pravidla pro převodní ceny jsou v českých zákonech upravena poměrně vágně. Pro všechny transakce ale celosvětově platí takzvaný princip tržního odstupu. Ten požaduje, aby ceny dohodnuté mezi spřízněnými subjekty, například dceřinými firmami téže nadnárodní společnosti, odpovídaly cenám mezi nezávislými právnickými osobami ve srovnatelných obchodních vztazích. Právě přiměřenost cen pak bývá předmětem kontrol daňové správy. „V případě, kdy není rozdíl v cenách dostatečně vysvětlen, může správce daně upravit základ daně o rozdíl, který by byl dosažen mezi nezávislými entitami,“ zdůraznila Petlachová z Generálního finančního ředitelství.
Hrozbu daňové kontroly by podnikatelé neměli podceňovat. Daňové doměrky za nesprávně účtované převodní ceny sice v Česku nedosahují příliš vysokých částek (v roce 2011 to bylo pouze asi 200 milionů korun), ovšem celková efektivita všech daňových kontrol výrazně roste. Zatímco v roce 2007 potřebovaly úřady 90 988 kontrol na to, aby poplatníkům doměřily 6,3 miliardy Kč, loni už jim stačilo pouze 47 480 kontrol na doměření 7,2 miliardy Kč. V procentním vyjádření tak efektivita daňové kontroly stoupla o více než 200 %.