Ministři financí nedosáhli v otázce pomoci bankám konečné dohody

"Ta materie je mimořádně složitá technicky, právně, finančně a pochopitelně i politicky. V zásadě se dotýká i toho tématu, kam se EU a Evropa jako taková bude do budoucna ubírat," řekl ČTK a Českému rozhlasu v noci po jednání český velvyslanec při EU Martin Povejšil. Diplomaté nyní podle něj mají týden do středy 18. prosince na dopilování dohody a její převedení do právního jazyka.

Poslední projednávaný kompromis týkající se jednotného resolučního mechanismu (SRM), tedy instrumentu, který má pomáhat bankám z potíží, počítá kromě jiného po roce 2016 s postupně se snižující rolí národních fondů.

Jejich úkol by se zvyšující se intenzitou po deset let podporoval sílící společný fond. Každý rok by do něj byla převedena desetina z národních fondů, které mají podle nyní s europarlamentem projednávané směrnice o krizovém řízení (BRRD) naplnit samotné banky. Po deseti letech, tedy v roce 2026, by byl společný peněžní balík naplněn a roli národních fondů tak zcela převzal.

Ministři delší dobu složitě hledali kompromis mezi požadavkem některých, především jižních zemí unie, na rychlý vznik společného rezolučního fondu a sítí spolupracujících národních fondů, kterou prosazovalo třeba Německo.

"Jsme na dobré cestě k dohodě," řekl okolo půlnoci novinářům po jednom z kol jednání německý ministr financí Wolfgang Schäuble.

Definitivní dohoda ale i po dnešním přibližně 15 hodin trvajícím jednání stále chybí například na podobě rozhodování ve výboru tohoto fondu, což je téma, které je důležité pro menší země a také pro Českou republiku.

Výbor má přitom mít klíčovou roli při rozhodování o budoucnosti bank v mechanismu. Ten se primárně týká přibližně 130 zásadních evropských bank, které budou od příštího roku podléhat jednotnému bankovnímu dohledu. Za určitých podmínek však bude moci dosáhnout i na další bankovní domy. Podle kompromisní dohody by měl výbor fondu svá řešení navrhovat Evropské komisi, v případě jejich sporu by rozhodující slovo měly mít členské země.

Mechanismem SRM chce EU rozetnout "začarovaný kruh" mezi bankami a státními financemi, zajistit sdílení nákladů na jejich záchranu a případně rozhodnout o jejich konci.

Skeptici však připomínají, že ačkoliv deset let po vzniku by měl společný fond mít mezi 50 a 60 miliardami eur (1,3 až 1,6 bilionu korun), nemusí tyto peníze stačit. Jen na záchranu španělského bankovního sektoru bylo vyčleněno 40 miliard eur a není zatím jasné, jak bude vypadat záchranná síť v případě vyčerpání společného fondu SRM.

Součástí balíčku předběžných dohod je také představa rychlejšího zavedení pravidla, že při záchraně bank jsou nejprve použity soukromé peníze, tedy prostředky akcionářů či takové, které banka obstará například na finančním trhu. Pravidlo označované jako "bail-in" mělo původně platit od roku 2018, nyní kompromis počítá s jeho spuštěním v roce 2016.