"Jedná se o zásadní modernizaci," cituje iDnes projektového manažera vojenských letadel Martina Mamulu. Důležité věci jsou podle něj schované uvnitř, což platí i pro tzv. integrální palivové nádrže, jejichž stěny tvoří vlastní konstrukce křídla.
Nádrže v trupu stroje pojmou 1300 kilogramů paliva, nádrže v křídlech dalších 600 kilogramů. Díky "mokrému křídlu", jak se zabudování nádrží do křídel říká v letecké hantýrce, vzroste výrazně dolet letounu. Navíc odpadne aerodynamický odpor, který nádrže podvěšené pod křídly kladou.
Nádrž zabudovaná v křídle má zvýšit dolet oproti L-159 asi o 600 kilometrů. Jednomístný letoun L-159A uletí bez přídavných nádrží 1570 km, s nádržemi 2530 km. Dvoumístná verze L-159B, u níž existuje jen prototyp, uletí zhruba 1300 km bez přídavných nádrží.
Označení L-169 nezastřešuje jen vývoj nového letadla, ale řadu dílčích modernizací využitelných i jednotlivě. Původní L-159 Alku, vyvíjenou od roku 1992, Mamula připodobnil k velké stavebnici, což její modernizaci usnadňuje. Alku nyní používá jen české letectvo. Z původních 72 letadel, které ministerstvo obrany objednalo za 52 miliard Kč, jich používá jen 24.
"Stopadesátdevítka vznikla primárně jako jednomístný lehký víceúčelový bojový letoun, až dodatečně se řešila tréninková varianta, a právě na tom prodej vázne. U L-169 chceme vyrábět primárně dvoumístné tréninkové letadlo se sekundární bojovou rolí, protože právě to naši zákazníci mohou potřebovat," cituje iDnes ředitele pro strategii Petra Řehoře. Cílovou skupinu definoval jako spokojené uživatele L-39, kteří rovněž mají peníze na moderní špičkové bojové stroje, například ruský Su-30.