Studium ve městě, které žije dvacet pět hodin denně

Brazilskému prezidentu Getúlio Vargasovi vděčí jeho země za průmysl, který se dnes daří bez obtíží privatizovat. „Tatíček“ Vargas byl sice diktátor a zdatný manipulátor, to však nebrání tomu, aby po něm byla pojmenována údajně nejprestižnější manažerská škola v Jižní Americe – Funda‚ cao Getúlio Vargas – Escola de administra‚ cao de empresas de Sao Paulo (FGV).

Studenti vysoké školy FGV jsou většinou děti bohatých a úspěšných rodičů. Jinak by si nemohli dovolit platit školné dosahující dvanácti tisíc korun měsíčně. Podle jejich společenského postavení vypadá i studentský život. Na přednášky chodí pěšky nebo jezdí veřejnou dopravou jen výměnní studenti. A ještě ne všichni. Brazilci včetně učitelů jezdí zásadně autem. Kamarád Guilherme se ani netajil tím, že vůbec neumí používat autobus. Když to zkusil, byl z toho pořádně vyjevený.

Ruch velkoměsta nikomu pohodu nebere

Ve dvacetimilionové aglomeraci Sao Paula čeká Středoevropana šok. A není to jen převrácené roční období, slunce svítící v poledne ze severu a obrácený vodní vír. Je to především šok kulturní. Ulice se zdají být stále plné lidí a aut, pouličních prodavačů a bezdomovců. Město pulzuje životem a ruch zde neustává ani v noci. Říká se, že se tady žije dvacet pět hodin denně a osm dní v týdnu.

Nikdo přitom nespěchá, každý si dá na čas, což je vlastnost pro Brazilce dosti typická. Saopaulané ovšem mají ve zbytku země pověst workholiků, kteří nehledí na nic jiného než na peníze. Jejich město je skutečně hlavním městem celé brazilské ekonomiky, a tím pádem i ekonomiky jihoamerické.

Bohemia je pro Brazilce pivo

Kdo hodně pracuje, musí se hodně bavit. V Sao Paulu je pro zábavu určená noc. A studenti FGV nezůstávají pozadu, i když musí absolvovat deset i více předmětů za semestr. Často tráví noci s ostatními spolužáky, například v několika barech v okolí školy. Každý druhý pátek pořádá studentská organizace večírky, kde se točí pivo zdarma. Brazilský zlatavý mok (cerveja) je trochu pobledlejší a slabší než český a pije se z malých skleniček. Na většině etiket se dočtete „Pilsen“ a nejstarší a prý nejlepší tuzemskou značkou je Bohemia. Samotným Brazilcům původ těchto slov nic neříká. I když měl jeden z nejoblíbeňejších brazilských prezidentů Juscelino Kubitschek pradědečka z Třeboně, pivu asi příliš neholdoval.

Do školy za zábavou a kamarády

Daleko oblíbenější než pivní dýchánky jsou studentské párty na začátku a konci semestru – legendární Giovanna a Gioconda. Na lístky se stojí dlouhé fronty a kdo se nezúčastní, jako by nebyl. Obě akce přesahují svým věhlasem půdu FGV. Kdo neznal dříve maškarní párty Giovanna, určitě se o ní dozvěděl loni, kdy celou zemi oblétly delikátní fotografie pořízené tajnou kamerou v jedné z potemnělých místností.

Radovánky pro studenty pořádá jejich organizace Diretório acad^emico (DA). Spolek má k dispozici jedno ze dvanácti pater školy, kde se nacházejí jeho kanceláře či obchůdek s papírem. Prostor slouží jako odpočinková místnost pro studenty. Relaxovat můžete u fotbálku, klavíru, hracího automatu, podíváte se tu na televizi nebo si rychle přečtete e-mail. Pokud si domluvíte sraz se spolužáky, určitě to bude právě zde, v prvním patře. Přes poledne je tu hodně živo, protože kromě bistra zde sídlí i malá studentská „menza“. Jídlo se platí podle váhy a vždy je z čeho si vybrat. Jídelnu nesoucí jméno prezidenta Getúlia zdobí jeho portréty v několika pastelově barevných kombinacích a dobové fotografie.

DA žije z nájemného, které účtuje jídelně i papírnictví. K tomu jej navíc škola dotuje. Mezi činnosti této studentské organizace patří kromě kulturních také různé dobročinné akce. Organizace je v neposlední řadě studentskou samosprávou. Každý rok se volí noví zástupci, stejně jako do dalšího spolku s názvem Atlética. Ten zajišťuje sportovní kurzy od fotbálku až po jiu-jitsu nebo brazilskou capoeiru, kombinaci bojového umění, akrobacie a tance.

Nedáte se si bonbón od profesora?

Na FGV sice nepanuje formální akademická rovnost (což poznáte například z luxusní učitelské restaurace), nicméně učitelé mají ke studentům o poznání vřelejší přístup, než je tomu u nás. Část žáků po hodině obklopí svého profesora a diskutují. Někdy se vám může zdát, že jste na střední či dokonce základní škole: Učitele politologie v průběhu promítání filmu přepadl hlad, a když se vrátil, nenesl jen jídlo pro sebe, ale také čokoládové bonbóny pro třídu.

Občas se stane, že někdo v hodině usne. Pokud to není „opice“, pak je to tím, že část studentů při studiu pracuje. Škola s tím počítá, a proto je rozvrh přizpůsoben jejich potřebám: Existují ranní a večerní třídy a poslední přednáška končí v jedenáct hodin v noci, dokonce i v pátek. Zvykem je nahrazovat odpadlé hodiny v sobotu. Studentů tam přijde často více než v týdnu. Kromě přítomnosti na hodině se po studentech vyžaduje aktivní zapojení do výuky a příprava na každý týden. Kromě vlastních prezentací v hodinách padá řada dotazů a učitelé se debatám nebrání. Docházka a průběžná práce v semestru tvoří až šedesát procent závěrečného hodnocení.

Týmové projekty jsou součástí snad všech předmětů. Seminární práce se málokdy vypracovávají individuálně, většinou se zadá konkrétní úkol a po jeho zpracování skupina předstupuje před třídu se svou prezentací. Týmy mohou pro přípravu využívat speciální sál v knihovně, ale často se scházejí v prvním patře, v některém z mnoha okolních barů nebo u někoho doma. Dát si sraz na desátou znamená čekat na ostatní tak do půl jedenácté. Ani potom se nemusí všichni objevit. Pro Evropana je to nespolehlivost, Brazilec však zvládá dělat spoustu věcí najednou. Pokud vám slíbí, že s vámi večer někam půjde, znamená to, že vám možná zavolá, pokud mu nevyjdou ostatní varianty. S tím je zkrátka nutné počítat.

Na FGV neznají nic podobného skriptům. Učebním materiálem jsou různé studie, odborné články nebo kapitoly z knih. Většinu z nich nechávají učitelé na kopírovací službě, která je k dispozici až do večerních hodin. Závěrečný test je vždy písemný a studenti na něj mají jeden pokus. Berou ho proto vážně, ovšem nebojí se jako u nás. Zcela běžnou je forma „open-book“, kdy si můžete přinést libovolnou literaturu, včetně vlastních poznámek. Jeden z profesorů nás sice strašil oficiálním oznámením o vyloučení studentky, která při testu podváděla, jinak ale písemky probíhají podobně jako u nás. Ve studentské solidaritě jsme naštěstí stejní jako Brazilci.

Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru studentů Vysoké školy ekonomické v Praze iLIST.