Boj o přežití, aneb proč život na studentských kolejích může připomínat dobývání pevnosti

„Na zteeeeeeč!“ křičí banda výrostků na Jižáku, známých pražských kolejích. Jeden z nich mává nad hlavou mečem; místo statného oře si osedlal popelnici na kolečkách. Další ho nadšeně roztláčí z kopce dolů. „Tohle je tu normální,“ vysvětluje mi sestra. Píše se rok 2008.
Mýtus divokého kolejního života se vznáší nad mladými středoškoláky připravujícími se vstoupit na „cestu dospělosti“ (čti „na 5 let dlouhou párty přerušovanou bolestivými periodami zkouškového období, jehož vynálezce by měl být souzen za zločiny proti lidskosti“) jako vidina Eldoráda. Někteří po něm touží, někteří se ho děsí.
Většině prváků tak zbývá jedna ze tří možností:
•    Zažádat si o koleje
•    Sehnat si privát
•    Dojíždět
A potom je tu ta pochybně šťastná skupina, která studuje ve stejném místě, kde bydlí, a zůstává u rodičů.
Kterou z nich si vybrat? To záleží na vaší osobnosti a na tom, v co doufáte.

Párty hard – párty hrad

Výhodami kolejí vždycky měla být nízká cena a snadná dostupnost, nevýhodou malý komfort. Realita odpovídá spíše tomu, že místo na koleji je drahé, těžko se shání a ještě je nepohodlné jak harrypotterovský kamrlík. Jestli dostanete koleje, to záleží hlavně na tom, z jak velké dálky dojíždíte. Kvůli tomu je většina studentů nucena sáhnout po privátu.
Na koleje by rozhodně neměl chodit někdo, kdo má rád svůj klid, potřebuje soukromí nebo těžko snáší druhé lidi. Abych dal konkrétní příklad brněnských kolejí na Kraví hoře a jejich slastí a strastí:
•    Většina pokojů na kolejích je pro více lidí.
•    Koupelny jsou sdílené, kuchyně zrovna tak.
•    Nádobí nikdo neumívá (a to, co v nich vyroste, občas sežere uklízečku a studenti to musí honit po chodbách se sekerou).
•    Věci z ledničky zázračně mizí (proto si mnoho studentů během zimy skladuje jídlo na parapetu za oknem).
•    Občas vám někdo v noci vlítne do pokoje a začne všechny budit (když budete mít štěstí, tak bude oblečený).
•    Znakem dobrého vkusu je nosit při sobě placatku a na potkání nabízet panáka.
Samozřejmě ne všechny koleje musí vypadat takhle. Některé jsou klidné, až nudné, uklizené a mírumilovné. Jiné jsou zase mnohem horší.
Z mých zkušeností platí: čím jsou koleje starší (a zanedbanější), tím jsou divočejší.
I tak má život na koleji své výhody. Kromě toho, že je to životní zážitek srovnatelný s návštěvou v Las Vegas, se díky kolejím seznámíte se spoustou lidí, zažijete věci, o kterých svým dětem nikdy nebudete vyprávět, a naučíte se snášenlivosti, komunikaci a trpělivosti.
Dobrý tip: pokud chcete ze života na koleji vytěžit maximum, chtějte, aby vás znali (samozřejmě v tom pozitivním slova smyslu). Až se přistěhujete, jděte od pokoje k pokoji a se všemi se seznamte. Ovšem jenom za předpokladu, že je to pro vás přirozené. Pokud vám to nesedí, nelámejte to přes koleno.

Studentská privát a jeho slabiny a síly

Velká města nabízí řadu příležitostí k nalezení samostatného bytu. Co byste rozhodně měli brát v úvahu:
•    Vzdálenost od centra, potažmo vaší školy. Ve velkých městech zabijete spoustu času jenom dopravou.
•    Spolubydlící. Pokud na byt nejdete s kamarády ze střední, skočte si s potenciálními spolubydlícími nejdřív na pivo, ať zjistíte, jestli spolu budete vycházet. Není nic horšího, než spolubydlící, s kterým se nesnášíte.
•    Pokud na byt jdete s kamarády ze střední, smiřte se s tím, že kamarády být přestanete. Určitě jste doteď nevěděli, kolik měli nechutných zvyků.
•    Rozmyslete si, jestli chcete bydlet sami nebo s někým. Samostatný pokoj má rozhodně mnoho výhod, ale jednu velkou nevýhodu – je drahý (v Brně od 4 tisíc za měsíc výš). A pokud nejste společenský typ, může být i osamělý. Překročte svoji komfortní zónu a jděte do společného pokoje. Dobrý spolubydlící vám často otevře svět nevídané zábavy.
•    Zjistěte si, jaké máte sousedy. Přece jenom, když pod vámi bydlí matka s malými dětmi, rozhodně se nebude dívat smířlivým okem na to, že chcete pořádat kolaudační párty.
•    Ujistěte si, že všechno na bytě funguje. S mnoha majiteli se špatně komunikuje a student si často musí věci opravovat svépomocí a dosti draze.
•    Vždycky si sepište nájemní smlouvu. Je to pro vás pojistka.
•    Jsou byty a jsou byty. Některé vypadají jako po výbuchu bombou – a vám to může vyhovovat.
Nejdůležitější pomůckou do sdíleného bytu je prodlužka a rozdvojka! Nezapomeňte na ni!
Klidnějším typy se možná rádi vyhnou privátu a vezmou za vděk společným bydlením v něčí rodině. Osobně s tím nemám žádné zkušenosti, ale mám spoustu známých, kterým to vyhovuje. Buďte si ale jistí, že s rodinou, k níž se stěhujete, budete vycházet.
Když si sháníte privát, nejjistější je využít nabídky od školy – většinou spravuje speciální portály o studentském bydlení.
Druhou možností jsou fóra určená právě pro hledání bytů.
Třetí možností jsou specializované agentury. Ty sice poskytují skutečně kvalitní byty, ale většinou taky patřičně drahé.

Dojíždění (a bydlení u rodičů)

Ne všichni mají rádi velká města. Mám spoustu kamarádů, kteří každý den jezdí domů. Na škole se objevují sotva dvakrát, třikrát týdně, často se vrací domů a přestože na něm skoro nejsou, platí si drahý byt. Praktičtější je si to rozplánovat a čas od času přespat na koleji – většina kolejí takovou možnost nabízí a studenta to vyjde mnohem levněji.
Studenti mají spoustu možností. Každá z nich má své výhody a nevýhody. Je jenom na vás, jestli jste (nebo chcete být) divoký typ, který propije celou noc a ráno si jde sednout do hospody (potom volte koleje), pohodář, který se chce taky čas od času učit (potom si najděte privát a choďte pít na koleje), nebo jste medik a nemáte jinou šanci, než mít od rána do večera nos zabořený do knihy (potom si pořiďte soukromý pokoj, nebo dojíždějte domů – i když osobně znám pěkných pár mediků, kteří se učí zásadně po hospodách).