Česká republika ekonomickým tygrem aneb jak jsme volili stagnaci

Pokud se na to díváme tímto pohledem, tak nelze nevidět značnou podobnost s naší zemí, respektive s určitým obdobím vývoje české ekonomiky. Naše, koncem 90. let stále ještě tranzitní ekonomika s mnohými zaostávajícími výrobními odvětvími, jejichž produkci nebylo možné umístit na světovém trhu, to přece byl srovnatelný případ. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na základě této úvahy srovnal vývoj růstu HDP České republiky a Číny na jednoho obyvatele s promítnutím zhodnocení kurzu národní měny k USD v běžných cenách.

HDP v běžných cenách v USD na obyvatele - meziroční růst: 1998 = 100 (Zdroj Světová banka)

Pokud použijeme srovnatelné jednotky, tak dojdeme k překvapivému závěru, že hospodářský růst našich dvou zemí – tedy Česka a Číny - byl ve své podstatě shodný po poměrně dlouhou dobu. Jak je zřejmé z výše uvedeného grafu, nůžky se definitivně rozevřelyaž po roce 2008. Tedy to, že ekonomická východiska, která byla pro obě země do značné míry podobná, skutečně v sobě obsahujíobrovský potenciál hospodářského růstu. U nás prostě hustou dálniční síť a vysokorychlostní železniční koridory jako v Německu nemáme. Naše výrobní kapacity se po roce 1998 teprve transformovaly tak, aby byly ve své většině schopné vyrábět zboží, které půjde bez problémů uplatnit na všech světových trzích, i na těch nejnáročnějších. Z tohoto pohledu je totiž skutečně velmi obtížné například pro hospodářství Německa zajistit vysoký růst.

Potřebné je již postavené, výrobní kapacity a technologie jsou na nejvyšších standardech, služby saturují potřeby obyvatel i podnikatelské sféry. Že je vždy co zlepšovat je jasné, avšak dosahovat takového růstu, jako například Česká republika v době, kdy jsem byl předsedou vlády, můžemálokterá vyspělá země. To lze především v zemích, které tak vysokou absolutní úroveň bohatství nemají.

Zdroj: Eurostat

Co se tedy stalo, že ve srovnávacím grafu Česka a Číny došlo u České republiky k tak výraznému zlomu? Jisté snížení dynamiky růstu je patrné i na datech čínského hospodářství, avšak trend je zřejmý a lze sledovat po krátkém mírném zpomalení rychlý návrat na původní trajektorii růstu. Čína si totiž udržela schopnost investovat do výroby, do posilování infrastruktury, do urbanizace, do rozvoje služeb. Také výrazně navýšila příjmy obyvatel, čímž posílila vnitřní spotřebu – další motor ekonomiky, který byl u nás zcela zásadně zanedbán.

Amatérské zásahy bývalého ministra financí v tomto směru (vedoucí k poklesu reálných příjmů zaměstnanců ve veřejném sektoru a následně všech a k poklesu reálných důchodů) však žádný prorůstový potenciál neměly. Ministerstvo financí nedokázalo ani správně predikovat dopady finanční krize, ani zvolit správnou terapii jejího řešení. A tak se pozitivní cesta, která byla ve vývoji hospodářství České republiky zřejmá, opustila. V letech 2008-2013 se u nás projevila ekonomická stagnace. Návrat bude obtížný, ač máme stále značný potenciálpro hospodářský růst. Avšak je zapotřebí odvahy, ale i odpovědnosti.

Hospodářský rozmach Číny, jeho strmé křivky růstu, se nám již dohonit nepodaří, nicméně zkvalitnit život širokých vrstev obyvatel v naší zemi můžeme. Změna hospodářské politiky – bude-li tuto změnu současná vláda vytrvale prosazovat – se projeví na číslech růstu za rok, spíše za dva. Bohužel zatím nevidím, že by došlo k nějaké výrazné změně nastoupeného restrikčního kurzu. Ba naopak, oproti předchozím proklamacím současné vlády se vypouští pokusné balónky o dalším zvyšování daňové zátěže (záměr zavedení nového poplatku u pohonných hmot). Tím vnitřní spotřebu nenavýšíme, tím se na cestu obnovy hospodářského růstu nevrátíme. Každý krok nové vlády mě bohužel přesvědčuje, že se z posledních sedmi velmi hubených let nedokázalazcela poučit. Teď by mělo přijít sedm let tučných, avšak nemáme biblického Josefa a ve vedení státu ani žádného kvalifikovaného ekonoma, orientovaného v mezinárodních financích, který by byl schopen vrátit Českou republiku na úroveň, na které již dávno měla i mohla být. Marketing ekonomické problémy země nevyřeší.

Autor komentáře: Jiří Paroubek, expremiér a lídr kandidátky LEV 21 do EP