Argumenty se mohou zdát dostatečně přesvědčivé. Obecně to bývá potřeba většího životního prostoru, touha bydlet ve svém, komfortněji, volněji a klidněji. Podvědomá snaha vymanit se z betonového krunýře sídliště se všemi jeho stresujícími vlivy a stereotypem, který takové bydlení provází. Útěk z města do zdravějšího prostředí, vidina těsného kontaktu s přírodou, jejíž kousíček bude patřit pouze nám a můžeme si ho přetvořit k obrazu svému. A tak dále a tak podobně.
Je tomu ale skutečně tak? Vždyť touha bývá natolik silná, že obvykle přehluší všechny racionální úvahy - koneckonců to jistě každý známe z jiných situací. Bydlení v rodinném domě, to znamená odlišný životní styl, jiný životní rytmus a nové životní prostředí. Jsme tohle všechno, všechny své po léta pěstované návyky ochotni a hlavně schopni změnit? Těžko si to sice přiznat, ale nenamlouváme si pouze něco a nemá v tom náhodou hlavní slovo naše vlastní ego? Stačí se pozorněji rozhlédnout po krajích českých a objevíme dost staveb, které prozrazují pravé pohnutky svých majitelů.