Co je a co není asertivita

„Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat,“ napsal slavný francouzský učenec Voltair. Ačkoliv se jedná spíše o manifestaci liberálního myšlení, je v něm skryto i zdravé asertivní chování. A asertivní chování je pro zdravý život důležité. Jenom nesmí sklouzávat k agresivitě. Pojďme se podívat na to, co je, co ještě není a co už není asertivita.

Asertivita je definována jako schopnost prosazovat vlastní názor, stanovisko, nebo zájem.
Musíte si ale uvědomit, že se nejedná o prosazování svých potřeb na úkor druhých. Jde o to, abyste kvůli nekonečnému podřizování se neškodili sami sobě. Zároveň byste měli být otevřeni diskuzi a názorům druhých.

Několik názorných příkladů

Abyste snáze pochopili, co myslím, když říkám, že je někdo pasivní/asertivní/agresivní, ukážu vám několik příkladů. (Jedná se o zjednodušení pro lepší pochopení, takže příklady neberte úplně doslovně.)

Při konverzaci několika lidí:

• Pasivní člověk se bojí promluvit.


• Agresivní člověk huláká a skáče ostatním do řeči.


• Asertivní člověk naslouchá druhým a otevřeně vyjadřuje svůj názor.

Při hádce:

• Pasivní člověk se radši nechá zranit, než aby zranil druhého.


• Agresivní člověk radši zraní druhé, než aby byl sám zraněn.


• Asertivní člověk se snaží nikoho neranit, ale ani se nenechat ranit. Argumentuje k věci (ad rem), nikoliv k člověku (ad hominem).

Ve vztahu k lidem:

• Pasivní člověk si cení víc ostatních než sebe.


• Agresivní člověk si cení více sebe než ostatních.


• Asertivní člověk si váží druhých stejně jako sebe.

Já, ale i druzí

Moderní společnost plodí tuny psychologicky narušených lidí s nedostatkem sebevědomí, neschopných sebelásky. Většinou se setkáváme s dvěma extrémy: se zbabělostí a narcismem.
Aby nás druzí měli rádi, snažíme se jim pomoci za každou cenu, uděláme pro ně první poslední – a jsme jimi využíváni. Toto se stává hlavně ženám.
Nebo si nedostatek lásky nahrazujeme falešnou sebeláskou. Začneme dělat široká ramena, okatě dávat najevo naši důležitost, snažíme se ostatní překřičet. Chceme stát ve světle reflektorů. Agresivně bojujeme za naše práva a utiskujeme tak druhé. Toto se stává hlavně mužům.
Ani jedna z těchto cest nemá s asertivitou nic společného. Zdravý člověk si je vědom své hodnoty, ale i hodnoty lidí kolem sebe. Má se rád, ale stejně tak má rád lidi. Uvědomuje si svá práva – právo vyjádřit názor, právo na vlastní rozhodnutí, právo odmítnout někomu pomoc – ale stejně tak si uvědomuje i to, že druzí mají stejná práva jako on.
Takový člověk se pak nebojí promluvit a vyjádřit svůj názor, ale zároveň si vždycky vyslechne názor druhých a zváží jejich stanovisko. Guru osobního rozvoje Stephen Convey říká, že je důležité nejprve pochopit druhé, a potom se pokusit, aby oni pochopili vás. Taková je i cesta zdravě asertivního člověka.

Mám strach, že když budu asertivní, lidé mě nebudou mít rádi

„Tím, že jsem začala být skutečně asertivní, jsem ztratila všechny přátele a rozpadlo se mi manželství,“ svěřila se mi jedna účastnice kurzu asertivity.
Což může mít jenom dvě vysvětlení: buďto ji všichni v jejím okolí využívali – nebo nebyla asertivní, ale agresivní. Ani jedno z toho není dobré. První je špatné pro vás, druhé je špatné pro vaše okolí.
„Asertivita není o tom, že budeme neustále říkat ne, ale abychom naopak na všechno neříkali ano,“ vysvětluje psycholog Dušan Rendoš.
Nemusíte všechny odmítat. Musíte si ale uvědomit, na co ještě máte kapacity, co vás nějakým způsobem rozvíjí, co skutečně chcete dělat.
Mám-li se ještě jednou obrátit na Stephena Conveyho, situace musí být win-win (tedy vítězná pro obě zúčastněné strany). Když na něco kývnete, sami byste z toho měli něco mít. Například radost z toho, že můžete pomoci druhým. Pokud ale pomáháte tolika lidem, že už na nic nemáte čas a jste ze všeho jenom vyřízení, prohráváte.
To, že někomu odmítnete pomoc, z vás neudělá agresivního člověka. Jenom rozumného.

Asertivita, sebevědomí, time-management… všechno je to propojení

Jak už jsem naznačil, asertivita má hodně společného se sebevědomím a zdravým vztahem k sobě samému a svému okolí. Asertivita je ale spojená i se všemi dalšími vlastnostmi, které v dnešní době získaly nálepku měkké dovednosti (soft skills).
Například nejdůležitější v time managementu je úspěšné definování pritorit. Zdravě asertivní člověk dokáže odmítnout úkoly, na které nemá čas.
S dobře zvládnutými a argumentačními schopnostmi můžeme s lidmi komunikovat bez toho, abychom je uráželi. Vyhneme se komunikačním faulům (jako je skákání do řeči, urážky atd.).
Máte-li tedy s něčím problém, můžete myslet oklikou. Kupříkladu, kdo má problém s efektivitou, se může zkusit vzdělávat v asertivitě. A někdo se jí učit nemusí vůbec – přijde za ním sama.
Pamatujte – asertivita je venkoncem jenom slovo. Ze své podstaty se jedná hlavně o to mít rád druhé, ale i sám sebe.