EK chce do října zjistit, kde v EU hrozí výpadky plynu

Nejpozději na konci října chce mít podle něj komise k dispozici zevrubnou analýzu situace jednotlivých zemí. Pak bude moci před příští zimou nabídnout kroky, jak řešit případnou krizi při dlouhodobém výpadku dodávek ze třetích zemí.

Komise v reakci na vývoj na Ukrajině a zhoršení vztahů s Ruskem vypracovala strategii posilující evropskou energetickou bezpečnost. Rusko je pro unii strategickým dodavatelem. Některé země - především tři pobaltské státy, ale také Finsko, Slovensko či Bulharsko - jsou přitom na Rusku zcela závislé.

Jedním z okamžitých opatření ze strategie je právě uskutečnění zátěžových prověrek, aby se zjistilo, jak vysoké mají země zásoby, jaké bezpečnostní procedury, za jakých podmínek je mohou aktivovat, jak fungují tranzitní cesty mezi státy EU a třetími stranami a podobně.

"ČR už si takový test samozřejmě udělala. Analyzovala, jaké výpadky, jak dlouhé, v jakém rozsahu s jakými opatřeními zvládne," řekl dnes ČTK náměstek ministra průmyslu a obchodu Pavel Šolc. Po lucemburském jednání připomněl, že v květnu o věci jednala česká Bezpečnostní rada státu. Po ní premiér Bohuslav Sobotka uvedl, že země má zásoby na 100 dní.

Podle Šolce dnes Oettinger ministry neseznámil s přesnou konkrétní podobou testů. "Země a plynárenské společnosti budeme kontaktovat v příštích dnech," prohlásil na tiskové konferenci eurokomisař. Český náměstek podotkl, že komise si chce vytvořit představu, v jakém rozsahu by si unijní země mohly umět případně pomoci, aniž by to ohrozilo jejich vlastní bezpečnost.

Evropa je na dovozu energií výrazně závislá. Denně za něj utratí kolem jedné miliardy eur (více než 27 miliard Kč). Například v roce 2012 dovážela 88 procent své spotřeby ropy, 66 procent spotřeby plynu, 42 procent spotřeby pevných paliv a 95 procent spotřeby uranu pro jaderné elektrárny.

Strategii komise zveřejnila na konci května. Počítá kromě jiného s nutností dokončit vnitřní energetický trh, diverzifikovat dodavatelské zdroje, posílit a dobudovat potřebnou infrastrukturu, včetně chybějícího propojení sítí i terminálů pro dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG).