Assessment centrum a jak na něj vyzrát

Byli jste pozváni na pracovní pohovor formou assessment centra a nevíte, co máte očekávat? V tomto článku se dozvíte, co to assessment centrum je a co vás v jeho průběhu může potkat.

Assessment centrum neboli AC, do češtiny často překládané jako „hodnotící centrum“, je metoda výběrového řízení většinou na obchodní nebo manažerské pozice (na obsazování některých pozic, například administrativní, je zcela nevhodná). Zjednodušeně řečeno AC znamená, že na pohovor bude ve stejný den a stejnou hodinu pozvaná skupina již předvybraných uchazečů, ze které budou personalisté dané firmy vybírat nejvhodnějšího kandidáta. V průběhu několika hodin nebo i celého dne (ano, tak dlouho to opravdu trvá) budete plnit několik úkolů, individuálně i jako tým. Je jisté, že mezi pravými uchazeči o zaměstnání budete mít nasazeného „špiona“ z firmy, ani o něm nebudete vědět. Assessment centrum umožňuje firmě vyzkoušet si vás v situacích, které klasický pohovor nedovoluje. Součástí výběrového řízení formou assessment centra bývají jak individuální, tak týmové úkoly (testy, hry, hodnocení aktivit a členů týmu, individuální pohovor).

Jak to probíhá ve skutečnosti?

Autorka článku pro vás na vlastní kůži vyzkoušela, jak pohovor formou assessment centra probíhá:

Na AC jsem přišla absolutně nepřipravená, až na místě jsem se dozvěděla, co to vlastně znamená a proč tam jsou se mnou sedí i ostatní uchazeči.
Napřed se představili „pozorovatelé“ a seznámili nás s hrubým průběhem dopoledne, pak jsme se začali jeden po druhém představovat sami. V celé skupině asi dvanácti lidí jsem byla jediná dívka a taky jediná bez relevantních pracovních zkušeností. Cítila jsem se tedy trochu trapně, když na mě přišla řada, abych řekla něco o sobě a svých dosavadních pracovních úspěších. Mé úspěchy jsou především jazyky, a o to bohužel u tohoto pohovoru nešlo. V případě, že to nabízená pracovní pozice vyžaduje, se vám ale může lehce stát, že bude celé centrum vedeno v cizím jazyce. Buďte tedy velmi opatrní na to, co píšete do životopisu, aby z toho nebyl trapas. Ale zpět ke mně, ještě jsme s výběrovým řízením ani nezačali. Snažila jsem se nedat najevo, že jsem nervózní, ale myslím si, že se mi to tak úplně nepovedlo. Pracovní pohovory bývají často nepříjemné a plné nervozity i samy o sobě, natož když vás při tom pozoruje nejen skupina lidí z firmy (jedná se většinou o personalisty a budoucí kolegy nebo nadřízené), ale navíc ještě „konkurence“.
Po představovacím kolečku následoval týmový úkol. Ve dvou týmech jsme měli za úkol během několika desítek minut vymyslet, jak získat sponzora pro náš (fiktivní) nový film. Jeden z pozorovatelů poté zahrál sponzora, kterého jsme potřebovali pro realizaci filmu, a hrál ho skutečně dobře. Nebylo to vůbec snadné, přesvědčit se nám jej nepovedlo.Cílem úkolu bylo nejspíš zjistit, jak se kdo chová ve skupině, jakou zaujme pozici a také jaké jsou jeho obchodní a vyjednávací schopnosti.
Po splnění, spíše tedy dokončení tohoto úkolu přišlo něčekaně to nejtěžší. Veřejně jsme měli říct, s kým se nám pracovalo dobře a s kým ne, a samozřejmě uvést důvody. Je lepší vyhnout se osobním soudům a omezit se jen na konstruktivní komentáře týkající se týmového úkolu.
Po vyslechnutí (si) kritiky byla vyhlášena asi půlhodinová pauza, po které jsme se dozvěděli, kdo postoupil do dalšího kola výběrového řízení. Celkem s úlevou jsem si vyslechla rozsudek. Do dalšího kola postoupili jen dva uchazeči a já jsem mezi nimi nebyla. Vyčerpaná jsem se odplazila domů. První kolo pohovoru trvalo od 9 do 12 hodin.

Rady na závěr

Jako u všech pohovorů je důležité přijít včas a být sám sebou. Nesnažte se hrát si na někoho jiného či lepšího, než ve skutečnosti jste. Věřte tomu, že je to poznat, vypadá to trapně a vaše šance na přijetí je pak téměř mizivá. Pamatujte také, že assessment centrum je únavné a vyčerpávající, většinou se tak testuje vaše odolnost vůči stresu. Snažte se pořád zachovávat si určitý nadhled a berte vaši účast na assessment centru jako zajímavou zkušenost, která vás posune zase o krok dál.
Aktualizováno.