Dohodu schválily ministři členských zemí WTO na loňském prosincovém zasedání na Bali a na zasedání diplomatů měla být dohoda již jen oficiálně potvrzena. Indie však na poslední chvíli přišla s požadavkem, který se nepodařilo vyřešit ve stanoveném termínu do konce července.
WTO odhadovala, že dohoda spočívající ve zmírnění celních a dalších bariér obchodu zvýší hodnotu globálního obchodu o jeden bilion dolarů na zhruba 23 bilionů dolarů (470 bilionů Kč) ročně. Během let by díky ní mělo vzniknout až 21 milionů pracovních míst, zejména v rozvojových zemích.
Většina diplomatů očekávala, že dohoda bude tento týden zpečetěna, což by znamenalo jedinečný úspěch v 19leté historii organizace. Šokovalo je proto, když Indie přišla se svým vetem. Krach dohody rovněž vyvolal vlnu kritiky a otázky o budoucnosti organizace a systému, jehož je oporou.
"Austrálie je hluboce zklamaná, že nebylo možné dodržet lhůtu. Tento krach je velkou ránou pro důvěru v to, že jednání mohou přinést výsledky, kterou oživilo jednání na Bali," řekla agentuře Reuters australský ministr obchodu Andrew Robb. "Tento výsledek nemá vítěze."
Americký ministr zahraniční John Kerry uvedl, že odmítnutí Indie vysílá špatný signál a podkopává její image. Vyzval také zemi, aby se snažila vyřešit spor co nejdříve to bude možné.
Podle agentury Reuters již nyní nelze reformy zcela zastavit, a některé země tak začaly jednat o plánech, jak Indii z dohody vyloučit a pokračovat v ní i bez Indie.
Novozélandský ministr obchodu Tim Groser se však domnívá, že jednání bez Indie by bylo naivní a kontraproduktivní. "Indie je druhou největší zemí podle počtu obyvatel, rozhodující součástí světové ekonomiky a bude dokonce ještě důležitější. Myšlenka o vyřazení Indie je směšná," řekl agentuře Reuters.
Krach podpisu dohody také ještě nemusí znamenat konec WTO. "Myslím si, že je určitě předčasné mluvit o smrti WTO. Doufám, že jsme se dostali do bodu, kdy do jednání vstoupí více realismu," uvedl odborník na dohody o volném obchodu a na WTO z Univerzity v Adelaide Peter Gallagher. "Je to 153 zemí. Nemůžeme se všichni o jedné věci rozhodovat stejnou rychlostí a je na čase nechat ty, kteří to chtějí dělat, aby to dělali."