Kterak ztrémovat trému aneb něco málo rad notorickým trémistům

S trémou se setkal snad každý. Čeká na Vás veřejné vystoupení, zkouška nebo pracovní pohovor. Vcelku poctivě jste se připravili, víte, o čem a jak mluvit. Nicméně deset minut před začátkem se vám z hlavy vykouří úplně všechno s výjimkou protivného hlásku upozorňujícího na studeně se potící ruce a neodbytnou touhu utéct. Kamkoliv, hlavně okamžitě.

Do jisté míry tréma pomáhá

Nával adrenalinu spolehlivě zažene ospalost a únavu, zbystřuje naše smysly a zvyšuje soustředění. Mírná rozechvělost navíc není tak nápadná, jak se nám může zdát, a s trochou cviku není problém trému skrýt a působit suverénně. Pokud nemůžeme zaměstnat třesoucí se ruce psaním nebo držením mikrofonu, jednoduše je ukryjeme z dohledu publika, napjaté mimické svaly přimějeme vytvořit úsměv (při úsměvu se mimické svaly obličeje také napínají, takže to vlastně není takový rozdíl), příležitostné zakoktání zahrajeme do autu vtípkem a máme vyhráno. Nemusí to jít hned napoprvé, ale stačí projít několika podobně stresujícími situacemi a musíme si začít dávat pozor, aby napětí neustoupilo nudě. A proti usínání za mikrofonem je tréma hotovým požehnáním!

Co ale dělat v případě, kdy tréma dostupuje takové intenzity, že se namísto vcelku vítaného zbystření a soustředění dostaví myšlenkový blok a pevně zauzlovaný jazyk?

Každé vystoupení na veřejnosti je pak skutečným utrpením, a přestože s vámi publikum může vřele soucítit, pohovor na tiskového mluvčího určitě neuděláte a nijak skvěle se neumístíte ani v rétorické školní soutěži. Dobrá zpráva je, že tréma je jevem natolik všudypřítomným, že existuje množství způsobů, jak ji omezit a naučit se s ní zacházet, pokud se jí zcela nezbavíme. Sami si vyzkoušejte, co vám pomáhá.

Základ?  Pochopení publika

Ať už se jednalo o veřejnou zkoušku nebo o vystoupení před větším počtem diváků, stačilo uvědomit si, že prakticky každý v sále by na mém místě musel překonávat obdobné problémy jako já. A moc dobře o tom ví. Když se zakoktám nebo udělám nějakou chybu, nejenže si to za deset minut nebude pamatovat nikdo kromě mne, ale většina lidí sedících naproti mně a minimálně předstírajících pozornost by nedopadla o nic lépe (předstírání jde lidem dobře, také je možné, že polovina posluchačů sní s otevřenýma očima nebo prostě spí). Anonymně výhružná masa diváctva naproti vám se tak najednou promění v hlouček jedinců s vlastními problémy a sny. Hned se k nim hovoří lépe. Pokud mezi nimi sedí někdo blízký, kamarád nebo kolega, můžeme se soustředit na jeho obličej a mluvit k němu. V žádném případě nedovolte poplašeným očím zabodnout se do stolu před vámi a tam setrvat po celý čas vystoupení; nepůsobí to dobře a proti trémě to nepomůže. Naopak uvolněně budete působit, když občas přelétnete pohledem celý sál a nedíváte se celou dobu do jednoho místa.
Uvolněného postoje se s trémou dosahuje nelehko, pomůže ale, zvolíme-li polohu, která je pro nás jinak přirozená, a narovnáme záda. Hlava vtažená mezi ramena působí už na první pohled nejistě a napovídá, že očekáváte jen to nejhorší. Mně se osvědčilo sednout si při ne zcela formálních příležitostech na stůl. Jednak se zamezí nervóznímu popostávání, jednak člověk nevypadá, jako že se schovává za katedrou. Bohužel sezení na stole není akceptovatelné v každé situaci.

Jak se s trémou poprat v předstihu?

Zkuste vědomé dýchání. Jakkoli nemusíte být jógovými nadšenci a jakkoli v józe nejde o boj s trémou (její eliminace je pouze vedlejším efektem), dechová cvičení vám mohou značně ulehčit život. Posaďte se s rovnými zády nebo si lehněte na tvrdou podložku (propadající se matrace na posteli není nejvhodnější) a soustřeďte se plně na svůj dech. Sledujte jeho proudění tělem a nerozvíjejte žádnou z nevyhnutelně se objevujících myšlenek. Po čase a zejména po pravidelném opakování zjistíte, se cítíte uvolněnější, celkově klidnější a připravení zvládnout i veřejné vystoupení.
Soustředit se na dech můžete i v chůzi, procházka na čerstvém vzduchu (pokud možno mimo frekventovanou výpadovku) a „vyčištění si hlavy“ od přebytečných obav vám napomůže k lepšímu soustředění a většímu nadhledu nad situací.
Popovídejte si o svých problémech s kamarády i se staršími známými. Člověk je tvor škodolibý, historky o trapasech jiných lidí vám zvednou sebevědomí.
Spočítejte si, za jak dlouho budete mít obávané vystoupení za sebou. Je důležité vědět, že za pár hodin nebo minut si budete moci oddechnout.
Popřemýšlejte, čeho se vlastně bojíte, a pečlivě se připravte, pokud půjdete na zkoušku bez základních vědomostí, má vaše tréma reálný základ.

A co dělat bezprostředně před vystoupením?

Nic nezkazíte hlubokým nádechem a výdechem, narovnáním se a uvědoměním si, že, jakkoli důležité nám naše vystoupení připadá, svět se kvůli němu se vší pravděpodobností nezboří.
Aktualizováno.