Ste slovenský student a cestujete vlakem? Tak bacha na průkazky!

Všechny studenty, kteří z místa svého bydliště dojíždějí do škol vlakem, čekalo na začátku letošního školního několik změn. Ty se týkaly zejména poskytování slev jízdného pro studenty. Po tom, co stát zrušil studentům plošní příspěvek na dopravu, rozhodlo se o znovuzavedení žákovských průkazů.

Žákovský průkaz, který opravňuje k zakoupení zlevněné jednorázové i časové jízdenky na tratích ČD (u jednorázové jízdenky činí sleva 25 %) ale i u některých dalších dopravních společností, není pro studenty problém vyřídit. Nejdřív je třeba zakoupit formulář průkazky (ten je k dostání na autobusových a železničních nádražích za 5 Kč), ten nechat potvrdit ve škole, pak na kterémkoliv nádraží předložit fotografii, průkaz totožnosti a 40 Kč a vaše žákovská průkazka je na světě. Průkazky tak ve značné míře nahradili ISIC Junior Pasy, jejichž cena dnes převyšuje sedm set a poskytovaná sleva (kromě 50 procent na vybrané trase) je jen o něco vyšší.

Problém však může nastat v případě studentů dojíždějících ze Slovenska do školy v ČR vlakem. Předchozí systém Junior Pasů byl pro tuto skupinu o něco výhodnější ale především jednodušší. Proto někteří, stejně jako já, zažili s novými průkazy na studentskou slevu tak trochu šok. Rozhodně není nic příjemného, když vám paní v mezinárodní pokladně při zakupování jízdenky ne příliš vybíravým způsobem průkaz vrátí s tím, že "tohle si můžete schovat" a ironickou otázkou, jestli si myslíte, že stanice Kúty se nachází v České republice. Jelikož moje geografické znalosti nejsou natolik omezené, abych nevěděl, že Kúty jsou slovenskou pohraniční stanicí, odpovím, že ne. Ale otázkou zůstává, jaké jsou geografické znalosti pracovníků o několik okének dále, kteří průkazku (a nejenom mně) vystavili.

Na stránkách Českých drah se uvádí, že sleva se poskytuje všem studentům denního studia studujícím v České republice(pak tedy nejenom občanům ČR) a sleva na tratích ČD, tedy po všechny pohraniční stanice v ČR. S tímto vědomím jsem se paní u okénka při vyřizovaní průkazky ptal, jestli (v mém případě) mám skutečně uvést jako cílovou stanici Kúty a ne Lanžhot, který je poslední zastávkou na české straně. Odpověď byla krátká, jasná ale hlavně přesvědčivá: "Ne, napište si tam Kúty, to je pohraniční stanice." Udělal jsem, jak řekla, ale ze čtyřicetikorunové "investice" jsem se dlouho nijak netěšil. Při kupování jízdenky jsem se přesvědčil, že průkazku, za kterou jsem zaplatil, si můžu akorát tak... strčit za klobouk. Vyhozené peníze podle všeho už neuvidím, další pracovnice nádraží (která navíc se vzniklou situací neměla nic společného) při vší ochotě a snaze nedokázala nijak pomoct. Prý bude třeba novou průkazku, jestli ale bude její vybavení bezplatné, zaručit nemohla. Alespoň jsem zdarma dostal nový formulář.


Ono těch čtyřicet korun není nijak moc, jenomže student ví i o takovéto částce své. Větší tragédií než tyto zbytečně vyhozené peníze je ovšem skutečnost, že cestující - důchodce, invalida ale zejména student - jako kdyby nebyl řádným platícím zákazníkem, ale pouhým poživatelem výhod plynoucích z jeho statusu. A tak je s ním bohužel často zacházeno. Je pravdou, že studenti jsou ti poslední, kteří přispějí k zisku drah, jenomže v budoucnosti se z nich stanou potenciální klienti. Nebylo by proto na čase, aby se tato společnost začala chovat jako jiné komerční společnosti a i k studentům přistupovala jako k nynějším a budoucím zákazníkům a ne jako k pouhé zátěži?


Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.