ANALÝZA: Deset důvodů, proč ECB může žít se silným eurem

... a čemu chce zabránit prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet, je příliš prudký růst jednotné evropské měny.

"Brutální pohyby jsou nevítané," zní Trichetova standardní odpověď na vývoj měny, jež tento měsíc vystřelila na historické maximum 1,3470 dolaru za euro. Evropská centrální banka (ECB) má nicméně hned několik dobrých důvodů, aby se tváří v tvář silnému euru omezovala na vydávání podobných komentářů. Zde je 10 hlavních:

• 1. Není tak zle, jak se zdá
  Euro možná za poslední tři měsíce vystřelilo o 10 procent vůči dolaru, ale na obchodně váženém základě je jeho růst méně dramatický - jen 4,6 procenta. Za celý uplynulý rok euro ve srovnání vůči měnám 23 největších obchodních partnerů regionu vzrostlo o jediné procento. Jinými slovy, exportéři eurozóny nejsou v takové tísni, jak by se mohlo zdát. Faktem je, že silná evropská měna už o sobě dala tvrdě vědět. Euro vzrostlo mezi léty 2002 a 2003 zhruba o 23 procent - dost na to, aby v roce 2004 ukouslo z HDP přibližně dva procentní body, jak ukázal model OECD používaný bankou Goldman Sachs.
  
  
• 2. Solidní růst je možný navzdory euru
  Více než čtyři pětiny ročního hrubého domácího produktu (HDP) eurozóny ve výši 7,3 bilionu eur jsou tvořeny vnitřně, takže zdravý ekonomický růst je docela možný i přes silné euro. Vývoz zboží a služeb představoval 18,8 procenta HDP za rok 2003 a dovoz 17 procent. Přestože vliv zahraničního obchodu na ekonomiku za posledních pět let vzrostl o dva procentní body, většina firem v eurozóně stále obchoduje na vnitřním trhu.
  Není tedy divu, že ECB odhaduje, že 12členný blok může v příštím roce vzrůst o 1,9 procenta bez čistého přispění zahraničního obchodu.
  
  
• 3. Krotí inflační tlaky
  Prvořadým úkolem, jejž si ECB stanovila, je vyhánění inflačního démona snahou o stlačení meziročního růstu spotřebitelských cen těsně pod 2,0 procenta - tento cíl však bance uniká od roku 1999. Potlačováním dovozních cen silné euro kompenzuje především vysoké ceny ropy, které jsou denominovány v dolarech a za letošní rok vyletěly o 50 procent.
  Deutsche Bank odhaduje, že 4,6procentní zhodnocení eura na obchodním základě v období od srpna do této chvíle může do roka seříznout inflaci zhruba o 0,3 procentního bodu. Při listopadové inflaci 2,2 procenta by to centrální bance umožnilo vyhlásit vítězství na inflační frontě.
  
  
• 4. Přináší skryté zvýšení sazeb
  Zvýšit úrokové sazby při mlhavých vyhlídkách na růst a míře nezaměstnanosti zaseknuté na 8,9 procenta by pro ECB bylo politicky nepříjemné. Místo ní odvádí tiše svou práci euro. Někteří tvůrci politiky ECB by přitom uvítali zpřísnění extrémně uvolněných měnových podmínek - sazby stojí už 18 měsíců na 2,0 procenta a celou tu dobu přiživují obavy z inflace.
  Deutsche Bank pomocí modelu OECD Interlink odhaduje, že růst hodnoty eura od srpna představuje ekvivalent zvýšení úrokových sazeb o 30 až 50 bazických bodů.
  
  
• 5. Bojíte se? Kupte si pojištění
  Vedoucí pracovníci evropských firem, kteří se obávají, že slabý dolar poškodí jejich zisky, mohou využívat pojištění proti měnovým výkyvům. Jistící strategie jim umožňují ochranu dolarových tržeb. Průzkum J.P. Morgan mezi 30 velkými evropskými firmami s tržbami kolem 130 miliard eur ukázal koncem října poměr jištění 55 procent, tedy vyšší než před rokem.
  Jištění proti měnovým výkyvům je však nákladné. Malé podniky si jej nemohou dovolit a velké firmy se jen výjimečně jistí proti extrémním výkyvům.
  
  
• 6. Volatilita je nízká
  To, čeho se centrální bankéři hrozí, jsou prudké, nepředvídatelné tržní pohyby, které narušují plánování obchodů, vytvářejí nejistotu a podrývají důvěru. Dosavadní růst eura je však relativně stabilní. Studie ECB zjistila, že implikovaná volatilita opčních cen pro srovnávané páry hlavních měn během letošního roku téměř souvisle klesala. Hráči na trhu navíc vidí v blízkém horizontu jen malou šanci pro abnormálně vysokou volatilitu devizových kursů.
  
  
• 7. Urychluje restrukturalizace firem
  ECB má ráda štíhlé, středně velké firmy, které zvyšují produktivitu a neinflační růstový potenciál bloku, jenž je nyní jen na 2,2 procenta. Když firmy zlepší výkon pracovníků a sníží jednotkové pracovní náklady, jsou flexibilnější při zvládání silných tlaků na euro. Již nyní existují známky, že k tomu dochází, ať už vlivem silné měny nebo jiných faktorů. Automobilky přesouvají výrobu do východní Evropy s nízkými mzdovými náklady a dojednávají mzdové ústupky. Produktivita eurozóny loni a počátkem letošního roku zrychlila o více než dvě procenta. Koncem letošního roku zpomalila na úroveň kolem jednoho procenta, ale na evropské poměry je to stále zdravé číslo.
  
  
• 8. Prestiž a moc rezervní měny
  Pokles dolaru přiměl asijské centrální banky, aby převedly více zahraničních měnových rezerv na euro. Přestože oficiální linií ECB je neutrální postoj ke statusu eura coby rezervní měny, existují tu výhody.
  Vysoká důvěryhodnost a stabilní poptávka po měně podporují její cenu, což pomáhá zvládat inflační tlaky a umožňuje centrální bance držet úrokové sazby delší dobu níž.
  Údaje Mezinárodního měnového fondu ukazují, že podíl eura na oficiálních zahraničních devizových rezervách vzrostl v loňském roce na 19,7 procenta ze 13,5 procenta v roce 1999. Banka pro mezinárodní platby zase zjistila, že na eura přecházejí i banky na Středním východě. Vklady denominované v dolarech klesly v letošním druhém čtvrtletí na 61,5 procenta ze 75 procent ve třetím čtvrtletí roku 2001, zatímco vklady denominované v eurech vzrostly na 20 ze 12 procent.
  
  
• 9. Řeší globální nerovnováhy
  Euro je bezděčnou obětí výbušného růstu deficitu běžného účtu Spojených států. Dolar se propadá v obavách, že investoři už nebudou chtít financovat pětiprocentní americký deficit, který by se mohl do roku 2010 ještě zdvojnásobit, ponechá-li se vlastnímu osudu. Fixní nebo vázané kursové režimy v Asii omezují pružnost tamních měn, takže hlavní břemeno nese na svých bedrech euro.
  Klíčovým momentem je nechat dolar klesat hladce, a odvrátit tak hrozbu globální recese nebo zhroucení trhu. Dokud se tak bude dít pomalu, výsledky budou výhodné.
  
  
• 10. ECB stejně nemá příliš na výběr
  Každá centrální banka má k dispozici tři základní nástroje, s jejichž pomocí se může vypořádat se silnou měnou - snížit sazby, intervenovat na devizových trzích nebo vydávat varovné komentáře. Snížení sazeb pro ECB sotva připadá v úvahu, když je inflace nad dvěma procenty a růst stabilní. ECB ve skutečnosti spíše mluví o zvyšování sazeb. Intervence by fungovala nejlépe ve spolupráci se Spojenými státy, američtí představitelé ovšem zjevně neprojevují sebemenší chuť pokles dolaru zastavit.
  

Trichet tak zůstává sám - a dělá v dané situaci, co může, když se snaží uhladit růst eura uklidňujícími komentáři.

Přeložil: Jan Schmidt, Reuters
Editoval: Dušan Bučánek, Reuters