Nejvyšší soud vydal v nedávné době rozhodnutí, kterým se zabýval otázkou uznání či neuznání úrazu zaměstnance jakožto pracovního úrazu, účastní-li se zaměstnanec dobrovolně sportovních tréninků sportovního družstva zaměstnavatele ve svém volném čase.
Volejbalový trénink
Předmětem sporu mezi zaměstnaným úředníkem magistrátu a zaměstnavatelem Hlavním městem Prahou byl úraz utrpěný při volejbalovém tréninku volejbalového družstva Magistrátu hl. m. Prahy v neděli večer května roku 2009. Zaměstnanec se těchto tréninků účastnil se záměrem přípravy na Sportovní hry krajských úřadů konaných v roce 2009, kde měl reprezentovat zaměstnavatele. Zaměstnanec tvrdil, že byl vyzván zaměstnavatelem prostřednictvím jeho emailů k účasti na těchto sportovních hrách. Zaměstnanec tedy utrpěl zranění levého kolenního kloubu a následně žádal odškodnění tohoto úrazu jakožto pracovního úrazu v částce přesahující 230 tisíc korun.
Pracovní úraz?
Zaměstnavatel odmítal poskytnout odškodnění úrazu s poukazem, že se nejedná o pracovní úraz, jelikož účast na trénincích a samotných sportovních hrách byla pro zaměstnance dobrovolná a tyto tréninky a sportovní hry se konaly ve volném čase zaměstnanců bez proplácení odměny zaměstnavatelem. Zaměstnavatel nepovažoval účast zaměstnance na trénincích a sportovních hrách za plnění pracovních úkolů nebo činnost konanou v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.
Vítězství a prohra zaměstnance
Soud prvního stupně vyhověl žalobě zaměstnance a stanovil, že činnost, při které zaměstnanec utrpěl úraz, lze objektivně posuzovat jako činnost konanou z vlastní iniciativy zaměstnance ve prospěch zaměstnavatele, tudíž se jedná o pracovní úraz. S tímto rozsudkem nesouhlasil zaměstnavatel a podal odvolání. Odvolací soud naopak žalobu zaměstnance zamítnul. Odvolací soud deklaroval, že se u zaměstnance nejednalo o činnost konanou pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, avšak o činnost z vlastního rozhodnutí zaměstnance, která s pracovní činností a plněním pracovních povinností zaměstnance nikterak nesouvisela. Odvolací soud taktéž uvedl, že předmětný úraz nelze považovat za úraz v rámci tzv. team-buildingu, protože charakter této akce je zcela odlišný.
Dovolání zaměstnance zamítnuto
Zaměstnanec byl přesvědčen, že utrpěný úraz je pracovním úrazem, a proto podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud avšak dovolání zaměstnance zamítnul a ztotožnil se s rozhodnutím odvolacího soudu. K tomuto Nejvyšší soud: „Se závěrem odvolacího soudu, že v projednávané věci nelze činnost žalobce při volejbalovém tréninku považovat za činnost konanou pro zaměstnavatele, dovolací soud souhlasí, neboť zejména z hlediska věcného (vnitřního účelového) tu chybí (jakýkoliv relevantní) vztah k plnění žalobcových pracovních úkolů.“
Kompletní znění citovaného rozsudku Nejvyššího soudu naleznete pod sp. zn.: 21 Cdo 2114/2013 na jeho webových stránkách www.nsoud.cz. Každý případ úrazu je nutné chápat individuálně. Budete-li řešit obdobný případ, lze jedině doporučit před učiněným jakýkoliv podání, konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů vašeho případu, a to zejména s ohledem na neustálý vývoj rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.