Celková tržní kapitalizace první sekce tokijské burzy dosáhla 591,30 bilionu jenů (120 bilionů Kč) a překonala rekord 590,09 bilionu jenů z konce prosince 1989. Krátce poté však \"bublina\" splaskla a akcie na burze začaly spolu s nemovitostmi a dalšími aktivy prudce klesat.
Úhrnný index hlavního trhu tokijské burzy TOPIX je nyní na zhruba 1648 bodech, což je stále více než 40 procent pod jeho rekordním maximem 2884,80 z roku 1989. Nejsledovanější index Nikkei 225, který dosáhl na konci prosince 1989 maxima 38,957.44 bodu a v březnu 2009 sestoupil na minimum 7054 bodů, se nyní pohybuje mírně nad 20.000 body.
Podle investorů jsou nyní vyhlídky japonských akcií mnohem lepší než před 26 lety, kdy se ceny akcií pohybovaly kolem 60násobků firemních zisků. Dnes se akcie obchodují kolem 16násobků zisků, což je o něco méně, než je poměr cen a zisků na americké Wall Street. Za předražený se podle analytiků obvykle považuje trh, kde tento poměr překračuje 20.
Pozitivní z hlediska dalšího růstu je také průměrný dividendový výnos 1,6 procenta, který je čtyřnásobkem současného výnosu japonských vládních dluhopisů. Nynější dividendový výnos je čtyřikrát vyšší než v roce 1989, kdy přitom státní dluhopisy vynášely téměř šest procent.
Analytik Michael Kretschmer z nizozemské investiční společnosti Pelargos Capital vysvětluje, že vysoké ceny japonských akcií na konci 80. let investoři odůvodňovali údajnými \"skrytými aktivy\" firem, ale ve skutečnosti je odvozovali od silně nadhodnocených cen tamních pozemků a nemovitostí. Nyní jsou ceny pozemků v Japonsku stále více než 50 procent pod maximy z té doby a jsou nižší než v roce 1980.
Prudký růst akciových trhu posledních dvou let táhla politika Abeho vlády, která přiměla centrální banku k razantnímu uvolnění měnové politiky. Bank of Japan podstatně zvýšila nákupy aktiv a vedle dluhopisů nakupovala i podíly akciových fondů. Její politika vedla k výraznému poklesu hodnoty jenu, což pomohlo japonským vývozcům, kteří jsou motorem ekonomiky.