Vyzrajeme nad nezaměstnaností?

Od dob sametové revoluce se míra nezaměstnanosti pomalu, ale zato konstantně zvyšuje. Tento vývoj se dal očekávat. Státy bývalého východního bloku se vyznačovaly nízkou nezaměstnaností, která byla z jisté míry uměle udržována. Zavedením tržní ekonomiky a nástupem nových technologií se značně snížila poptávka po pracovních silách.

Stále větší počet nezaměstnaných lidí se nestal pouze ekonomickým problémem, ale také sociálním. Obtíže především cítí starší občané, kteří ztrátu uplatnění berou jako životní prohru. Nechat se živit životním druhem není v těchto končinách vůbec populární. Na rozdíl od států z jihu Evropy, kde ženy pracují minimálně nebo pouze na poloviční úvazek, je zde zvykem, že ženy pracují celou pracovní dobu.

I z tohoto důvodu je jedním ze základních cílů hospodářské a sociální politiky státu dosažení plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti. Právo na zaměstnání bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, členství v politických stranách nebo příslušnost k politickým hnutím, národnost, etnický nebo sociální původ, majetek, zdravotní stav nebo věk, je jedním ze základních práv občana.

Dnem 1.10.2004 nabyl účinnosti zákon č.435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Tato základní právní norma stanovuje postup k dosažení cílů politiky státu v oblasti zaměstnanosti.

V červenci loňského roku byl schválen Národní akční plán zaměstnanosti 2004-2006, který upozornil na základní problémy trhu práce v České republice. Tento dokument má tři části a obsahuje některá konkrétní opatření, která by měla přispět k snížení nezaměstnanosti v České republice. Národní akční plány zaměstnanosti jsou nástrojem realizace národní politiky zaměstnaností členských zemí EU.

Vláda také schválila „Harmonogram institucionálního, věcného a časového zabezpečení Národního akčního plánu zaměstnanosti na období 2005-2006“. Cílem Harmonogramu je zabezpečit realizaci přijatých opatření v Národním akčním plánu zaměstnanosti. Harmonogram má napomoci zlepšit situaci na českém trhu práce. Výsledkem by měla být zvýšená míra zaměstnanosti.

Dneska se soustředíme na nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Aktivní   politika  zaměstnanosti  je   souhrn  opatření směřujících  k  zajištění  maximálně  možné  úrovně zaměstnanosti. Aktivní  politiku zaměstnanosti  zabezpečuje ministerstvo  a úřady práce; podle situace na trhu práce spolupracují při její realizaci s dalšími subjekty.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) od loňského roku zahájilo na všech úřadech práce realizaci programu před dlouhodobou nezaměstnaností. Program „První příležitost“ je určen všem uchazečům o zaměstnání do 25 let věku a do 6 měsíců jejích evidence (včetně absolventů). Cílem programu je nabídnout každé mladé nezaměstnané osobě pracovní místo nebo zvýšit její zaměstnatelnost, a to formou poradenské aktivity, školení, rekvalifikace, odborné praxe nebo jiným opatřením. Nejpozději od 1.1.2007 by měl na všech úřadech práce běžet obdobný program „Nový start“ určený uchazečům nad 25 let a do 12 měsíců evidence.

V nadcházejících dvou letech by se mělo znatelně zvýšit zapojení rizikové skupiny dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů o zaměstnání, kteří se zúčastní některého aktivního opatření. MPSV počítá s tím, že v roce 2006 absolvuje poradenské aktivity, školení a rekvalifikace 20 % dlouhodobě nezaměstnaných.

Další součástí Národního akčního plánu zaměstnanosti je proto i podpora celoživotního vzdělávání a rozvoj malého a středního podnikání.

K růstu zaměstnanosti by měly přispět nové právní úpravy, například změny v oblasti sociálních dávek, reforma důchodového systému, nový zákon o nemocenském pojištění, zákon o úrazovém pojištění nebo nový zákoník práce, úpravy v oblasti daní, boj s nelegální prací.

Musíme si ale uvědomit, že nezaměstnanost je ve velké míře způsobena i lidmi, který o žádnou práci nestojí. Čím dál více se setkáváme s případy (hlavně mladších občanů), kteří pracuji „na černo“ a přitom pobírají sociální dávky. Pokud k běžné mzdě připočteme řádově 4000 Kč sociální podpory, dostaneme velice zajímavé osobní ohodnocení, které mnohé svádí k těmto nezákonným praktikám. Nejen z těchto důvodů by se státní instituce měly více soustředit na dlouhodobě nezaměstnané, než na absolventy, které do šesti měsíců od ukončení školy chtějí znovu rekvalifikovat.

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí