Kotle

Jde zpravidla o krby, krbová nebo kachlová kamna, lokální elektrická topidla.

Centrálními zdroji tepla jsou nejčastěji kotle. Spaluje se v nich médium, které ohřívá vodu v otopném systému a distribuuje ji do koncových zařízení, tedy radiátorů, podlahových konvektorů nebo třeba teplovodního podlahového topení. Zatímco starší typy kotlů umožňovaly pouze primitivní regulaci typu "zapnuto - vypnuto", v současné době se kvůli stále se zvyšujícím nákladům bez regulace neobejdeme. Snad jen u kotlů na dřevo či uhlí, jejichž ceny nejsou tak drastické, vystačíme s regulací mechanickou, která však neumožňuje zajistit požadovanou teplotu ve všech místnostech v domě.

Naopak kotle na plyn patří v současné době ke stále zdokonalovaným výrobkům. Již běžně jsou k mání plynové turbokotle, které ke svému výkonu nepotřebují komín a dokáží tak ušetřit znatelnou finanční částku. Spaliny jsou totiž odváděny přes stěnu pomocí ventilátoru, takže kotel může být umístěn prakticky kdekoli v domě. Nejvyšší účinností vynikají kotle kondenzační, které využívají při provozu teplo spalin a v západních zemích zaujímají více než poloviční zastoupení na trhu. Zcela bez odkouření se obejdou kotle elektrické, jejichž účinnost dosahuje takřka sta procent a které patří bezesporu ke zdrojům sekundárně nezatěžujícím životní prostředí. Problém může však nastat v oblastech, kde je kapacita elektrické sítě omezena, například na konci rozvodné větve. Stejně tak v domě, který původně počítal s jiným zdrojem tepla, může být vytápění elektřinou kvůli chybějící tepelné izolaci záležitostí až neúnosně nákladnou.

Většina kotlů se vyrábí jak v nástěnném (závěsném) provedení, tak ve stacionární podobě, tedy určené k postavení na podlahu. Nástěnné kotle jsou velmi lehké, naopak kotle stacionární díky litinovým článkům dosahují vyšší životnosti.

Kromě vytápění mohou kotle připravovat také teplou vodu a shromažďovat ji v zásobníku umístěném nejčastěji vedle kotle nebo pod ním. Tyto kombinované kotle mají ve srovnání s běžnými kotli vyšší výkon.