Garderobiér

Brněnské Divadlo Bolka Polívky v koprodukci s bratislavským Štúdiem L+S uvedlo inscenaci hry - jedné z nejpřekládanějších a nejhranějších posledních desetiletí - anglického dramatika Ronalda Harwooda. Zajímavostí je, že se jejím prostřednictvím poprvé na jevišti setkávají dva velcí herci a přátelé - Bolek Polívka a Milan Lasica. Slovenská premiéra se uskutečnila 28. ledna v Bratislavě, ta česká (potažmo moravská) 1. února v Brně.

Jak je již z názvu patrno, hlavní postavou je garderobiér Norman - kterého na jevišti ztvárnil Bolek Polívka - jenž už šestnáct let oddaně a s láskou, ale i ironií sobě vlastní pečuje o svého pána. Postavě egoistického, ale na druhou stranu i milého a šarmantního hlavního herce a principála, řečeného Sira, vtiskl podobu Milan Lasica. Oba herci jsou ovšem tak výjimeční, že se pozornosti dostává oběma stejným dílem a v podstatě tak tvoří hlavní role dvě. Slovenský režisér Roman Polák k tomu pro ČTK poznamenal: "Je pro mě velmi zajímavé sledovat, jak se tihle dva herci snaží vzájemně doplnit, vzájemně sladit a vytvářet pocit komunikace," a zároveň dodal, "naší ambicí je udělat představení vtipné, zábavné, plné humoru a smutného optimismu".

Celé drama se odehrává během jednoho válečného dne roku 1942, kdy divadelní společnost, jíž dominuje téměř despotický Sir, prožívá zdánlivě běžný divadelní den. Členové souboru se připravují na večerní představení Krále Leara, garderobiér Norman žehlí košile, půvabná Irene leští královskou korunu, vyčerpaný Sir je u konce svých sil... Venku padají bomby, občas vypadne proud...

Hra je okořeněná vzájemnými sympatiemi mezi jednotlivými postavami. Normanova homosexuální orientace je z velké míry odpovědná stejně jako za jeho oddanost tak i občasnou agresivitu vůči Sirovi. Ten však ožívá pouze v přítomnosti mladičké (a lehounké) Irene, čímž u Normana vzbuzuje nesmírnou žárlivost. Léta skrývané city se plnou mírou vyvalí na povrch po Sirově smrti. Tehdy se Norman dostává až do absurdního stavu, kdy Sirovi vyčítá jeho odchod na onen svět, zatímco ho tu nechal samotného. Poté, co ještě ke všemu zjistí, že ho Sir nezmínil ve své závěti, rozhoří se jeho vztek a bezmoc zároveň zcela naplno... Kdysi mladá inspicientka Mag se v průběhu večera Sirovi svěří se svojí platonickou láskou k němu, avšak zůstává nevyslyšena. Lady působí unaveným dojmem z předlouhého manželství; je sice i nadále oddanou manželkou, nicméně hluboce nešťastnou.

Hra je koncipovaná jako tzv. divadlo na divadle, přičemž divákovi umožňuje pohled do divadelního zákulisí - do Sirovy šatny a krátce také do dění za portály. Režisér Polák dílo poněkud upravil a patrně vzhledem k blízkému vztahu obou hlavních protagonistů ke komičnu ji posunul směrem ke kabaretní povaze. V tomto duchu se Sir během představení několikrát přenese zpět do svého mládí - kdy byl ještě svět krásný a on zdravý a plný sil - a společně s Irene zpívá swingové písně. Ta si také Sira při poslední písni odvádí do pomyslného divadelního nebe.

Divák z divadla odchází s pocitem veskrze příjemného divadelního zážitku, umocněného sympatickými hereckými výkony (místy ozvláštněného narážkami na nářečí - co je horší: doposavad nebo dovčil?). Příjemně pobavený avšak málo rozervaný...

Při psaní hry se Harwood nechal inspirovat nejenom vlastními hereckými zkušenostmi - byl původní profesí herec - ale i zkušenostmi ze strany druhé. Celých pět let totiž působil jako garderobiér shakespearovského herce a ředitele divadelní společnosti v jedné osobě Sira Donalda Wolfita, na jehož počest pak hru napsal.

V dalších rolích můžeme spatřit Emílii Vášáryovou jako Lady, Zdenu Herfortovou jako Mag a Jitku Čvančarovou nebo Lucii Gažiovou v roli Irene. Texty písní na hudbu Juraje Bartoše složil Milan Lasica. Autorem scény a kostýmů je Peter Čanecký. Představení je střídavě uváděno v bratislavském (Námestie 1. mája 5) a brněnském divadle (Jakubské náměstí 5).





Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.