Nízkoenergetická stavba ušetří (4. díl)

Výhodou těžkého domu je skvělá akumulační schopnost, která nás tak uchvacuje u starých cihlových nebo kamenných domů - v létě je v nich příjemný chládek a v zimě, když se vytopí a kamna vyhasnou, teplo se stále drží. Mnozí z čtenářů ještě také jistě pamatují akumulační kamna - velká těžká oplechovaná monstra napájená levným nočním proudem. Jejich velikost a hmotnost nebyly jen důsledkem nedostatečné schopnosti miniaturizace socialistického hospodářství. Obrovská hmota keramiky schovaná pod plechy udržovala teplo vytvořené elektrickými spirálami v průběhu noci po celý následující den. Právě akumulace tepla nárazově získaného v domě v průběhu dne a jeho postupné uvolňování v noci tvoří příjemné vnitřní klima těžkého domu. A jak se získává nárazově teplo? Například ze slunečního záření, z vnitřních zdrojů jako vaření, žehlení, počítače (kdo s ním dělá, ví, jak dokáže zatopit...). Akumulace má své uplatnění nejen v chladném období, kdy potřebujeme topit, ale i v létě, kdy si v průběhu noci můžeme dům předchladit (i v parném létě u nás bývá v noci většinou chládek). Naopak nevýhodou těžkého domu je poměrně dlouhá a relativně pracná výstavba.

Dřevostavba je velmi lehká, rychle se vytopí, ale také rychleji vychladne. Akumulační schopnost je prakticky nulová. Protihluková izolace, zejména kročejová, není valná - když se v patře nad námi někdo prochází, prostě o něm víme. Při srovnatelných izolačních vlastnostech jsou naopak obvodové stěny tenčí než u sendvičového zdiva, což v důsledku při stejném objemu stavby může znamenat kolem 10 m2 obytné plochy navíc, což také není zanedbatelné. Dřevostavby navíc vznikají velmi rychle, tedy levněji, a získávají čím dál větší popularitu i na konzervativním českém trhu. Při výběru všech stavebních materiálů je vhodné volit ty, které spotřebovávají méně tak zvané šedé energie (viz rámeček).