Mimoškolní akce

Když se řekne mimoškolní akce, většině z nás se vybaví různé výlety a pobyty na horách nebo v zahraničí, nejzajímavější snad až na střední škole. Ti šťastnější mohou vzpomínat i na "třídní spářky", konané bez dozoru a za účelem permanentní opilosti. Ale jejich dobrý výsledek závisí hlavně na třídním kolektivu a vzájemné snášenlivosti a toleranci.

Když tyto akce ponecháme stranou, zbývá ještě povinné vyprázdnění školy kvůli přijímačkám a vlastní iniciativa profesorů. Jelikož se u nás na škole (navzdory snahám hodně konzervativního vedení) stále nachází pár profesorů ochotných si nechat připsat černý puntík při obhajobě práv studentů, mohu směle prohlásit, že jsem absolvovala jeden den studiem práce našich soudů, byla na Židovském hřbitově a navštívila věznici v Kuřimi. Za tyto hodně zvláštní a někdy i velice emotivní zážitky svým profesorkám děkuji, ale přesto bych ráda vyzdvihla i poněkud jiné příležitosti k opuštění školních lavic.

Je to právě několik málo dní v roce, kdy musíme kvůli přijímačkám školu opustit, ale nemůžeme zůstat sedět doma. Obvyklým řešením bývá kino. Žádný pohodlný multiplex, ale taková ta stará kina s ne příliš měkkými židlemi, ponurým zvukem a "poškrábaným" plátnem. A když studenti slyší název filmu, nadšením zrovna neoplývají. Dobrá třetina se před kino vůbec nedostaví a zbytek doufá, že to tam nějak přetrpí. Jakožto nadšený filmový fanoušek jsem sice svolná k jakýmkoliv filmovým experimentům, musím však říct, že ne vždy se vybraný titul shoduje s mým šálkem čaje. Už z principu si však film nenechám ujít a s potěšením prohlašuji, že se ze sálu mnohdy vracím příjemně překvapená. U filmů jako Želary, Musíme si pomáhat a Pupendo se snad nedá ani nic namítat.

Bohužel, české filmy se u dnešní mládeže nenacházejí zrovna v lehké pozici a tak zrovna u těchto titulů je reptání největší. Ne všichni jsou sice schopni strávit poválečné náměty (již jmenované snímky) nebo délku filmu (Pianista), ale každý jen trochu filmově zapálený člověk si vždycky něco pěkného najde. Proto je u vchodu většinou slyšet chvála, probírají se zajímavé scény i neuvěřitelné situace a studenti se spokojeně rozebíhají domů/do hospody.

Minulý týden jsme byli na dánském filmu Kámoš. Nezní to zrovna moc přesvědčivě, že? Ale věřte tomu nebo ne, líbilo se nám to. Začátek sice vypadal jako splácaná rádoby sonda do neutěšeného života mladých lidí, ale vzápětí se z toho vyklubal film zajímavý, dojímavý a ke konci i vtipný. Už dlouho jsem neslyšela sál plný rozjančených studentíků vybuchovat smíchy.



Min


Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.