ANALÝZA: Může "NE" evropské ústavě zvěstovat rozpad eurozóny?

V ekonomických zprávách a novinových komentářích začínají pozorovatelé spekulovat o dalším osudu Hospodářské a měnové unie (EMU), pokud by francouzští voliči v referendu příští měsíc odmítli evropskou ústavu.

"Euro v ohrožení", stojí v titulku pondělní zprávy Deutsche Bank klientům. "Jeho očekávaná délka života možná bude brzy považována za ohraničenou," napsal týž den komentátor listu Financial Times Wolfgang Munchau.

Ústava je podle názoru jejích zastánců životně důležitá k zajištění správného fungování EU po jejím rozšíření. Průzkumy veřejného mínění však ukazují, že negativní postoj k ní zaujímá již většina Francouzů. Má-li ústava vstoupit v platnost, musí ji schválit všech 25 členských států Unie. V opačném případě by podle analytiků mohlo dojít ke zvrácení snah o politickou integraci Unie.

"EU by se mohla rozložit do zóny volného obchodu," uvedla v úterý společnost WestLB Financial Markets. "Takový vývoj by pro EMU a ECB znamenal katastrofu."

Možný kolaps druhého největšího měnového bloku na světě je určitě vzdálenou a nepravděpodobnou vyhlídkou. Evropa je zvyklá protloukat se vlastními krizemi. Tyto katastrofické scénáře přesto nejsou pouhou taktikou zastrašování. Euro existuje teprve šest let a jeho zavedení odporovalo standardní ekonomické teorii. Skeptici namítali, že měnová unie nemůže fungovat bez politické unie, protože politiku jednotné měny musí vhodně doplňovat jednotná fiskální a makroekonomická politika.

Obavy dnes pramení z toho, že mohli mít pravdu. Odpovědí EU bylo přijetí Paktu stability a růstu, jenž stanoví přísná omezení pro rozpočtové deficity a státní dluhy, a desetiletého plánu takzvané lisabonské agendy, který předpokládá série reforem s cílem posílit konkurenceschopnost Unie. Oba tyto pilíře měnové unie však EU oslabila minulý měsíc, kdy summit šéfů vlád uplatňování fiskálních pravidel rozmělnil a strukturální reformy odložil. Ekonomické podemletí základů eura nyní může doprovodit politická krize. Pokud by Francie, zakládající člen EU, hlasovala 29.května výrazně proti nové ústavě, mohlo by ji tři dny nato následovat Nizozemsko, další klíčový člen Unie, což by následně vedlo ke zvratu politické integrace EU. Takový scénář analytiky znervózňuje.

"Mohlo by to vést k rozpadu EMU," řekl Eric Chaney, ekonom pro evropské trhy z Morgan Stanley.

"Je to reálné riziko," potvrdil Paul de Grauwe, profesor mezinárodní ekonomie univerzity v belgické Lovani a poradce šéfa Evropské komise Josého Manuela Barrosa.

CENA ZA ODMÍTNUTÍ

Finanční cena za odmítnutí evropské ústavy by mohla být vysoká, uvedli Chaney z Morgan Stanley a Thomas Mayer, hlavní ekonom pro evropské trhy z Deutsche Bank. Pouhá hrozba odkladu politické integrace EU by podle nich přiměla investory k odlivu kapitálu z eurozóny, k výprodeji eura a k požadování mnohem vyšších rizikových přirážek k sazbám dluhopisů nejvíce zadlužených zemí. Pravděpodobnost, že by Francie vystoupila z EU a měnová unie se rozpadla, je podle Chaneyho velmi nízká. Pro finanční trhy by ovšem mohl mít významné důsledky byť jen nepatrný nárůst vzdálené hrozby.

"Jestliže se druhý největší aktér v EU sebere a odejde, rozpadne se základ existence měnové unie. Euro by zareagovalo docela rychle," řekl Chaney.

Pro Evropskou centrální banku (ECB) by klesající měna a pochyby o životaschopnosti měnové unie v prostředí už tak velmi silného růstu úvěrů a peněz znamenaly zhoršení inflačních rizik. ECB by v tu chvíli musela odpovědět výrazným zvýšením úrokových sazeb, říká Mayer.

Kdyby to neudělala, "připravila by téměř jistě půdu pro měnovou unii se slabou měnou a vysokou inflací, což by v budoucnu mohlo vést až k jejímu rozpadu", řekl Mayer.

VOLÁNÍ DO ZBRANĚ

Existují však i optimističtější scénáře. Podle ředitele bruselského Centra pro hospodářskou politiku Daniela Grose je daleko pravděpodobnější, že francouzské "ne" vyvolá politickou krizi, která evropské politiky probudí k mobilizaci na záchranu eura.

"Politici se nestarají o pakt stability. Nestarají se ani o lisabonskou agendu. Ve skutečnosti zřejmě naopak získávají politické body díky jejich kritice," říká Gros.

"Náklady na opuštění EMU by však byly mimořádně závažné, a proto by udělali všechno, aby tomu zabránili. Všichni jejich voliči by rázem otevřeli oči a zpozorněli," dodal Gros.

Zatím však politici mají jen pramalou chuť pustit se do tvrdých ekonomických reforem, jichž je k posílení měnové unie třeba. Politická cena za jejich prosazování je příliš vysoká. Voliče rozčilují návrhy na přepracování štědrých sociálních a penzijních systémů a na zrušení ochrany pracovních míst v době, kdy nezaměstnanost eurozóny činí 8,9 procenta a stále stoupá. Růst národního důchodu za poslední čtyři roky nedokázal překonat 2 procenta a téměř nic nenasvědčuje tomu, že na trhu práce nastane rychle změna k lepšímu.

Funguje zde bludný kruh, kdy slabý růst odrazuje vlády od zavádění bolestných reforem, které by ekonomické ovoce přinesly až z dlouhodobého hlediska, což následně vede k další ekonomické stagnaci. Stupňuje se patová politická situace a za viníka je označována jednotná měnová politika stejně vysokých úrokových sazeb pro všechny. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že podpora jednotné měny v eurozóně upadá.

Podle jiných měřítek lze však měnovou unii považovat za úspěch. Inflace se drží okolo 2 procent a ve srovnání s její úrovní v některých zemích v devadesátých letech je třikrát nižší. Úrokové sazby jsou nastaveny rekordně nízko na 2,0 procenta. Euro je silné a krize evropského devizového trhu je věcí minulosti.

Má-li evropská měnová unie skutečně fungovat, je třeba sladit měnovou politiku s makroekonomickou politikou. De Grauwe to přirovnává k nedokončenému stavebnímu projektu. "Když jsme vstupovali do měnové unie, přišli jsme do krásného domu, který však neměl střechu. Dokud bylo pěkné počasí, bylo to v pořádku. Jakmile se ale udělá ošklivo, lidé se chtějí stěhovat."

Autor: Stella Dawsonová
Přeložil: Jan Schmidt
Datum: 13.4.2005