Výběr daní nás stojí miliardy

V říjnu 2004 vydala Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) sérii srovnávacích informací, jejichž cílem bylo poskytnout informace o daňových systémech a jejich správě v členských zemích OECD. Pro Českou republiku zde byl uveden údaj 2,08 Kč na 100 koruny vybraných (pro rok 2002).

To znamená, že každá stokoruna vybraná finančními, celními a dalšími orgány stojí více než dvě koruny na administrativních nákladech s výběrem spojenými. Toto číslo není nijak lichotivé hlavně v mezinárodním srovnání (viz tabulka níže). To zřejmě bylo impulsem pro ústřední finanční a daňové ředitelství a odbor daní a cel Ministerstva financí, aby provedli vlastní propočty nákladovosti daňové správy. Z tohoto šetření vyplývá, že s náklady na výběr daní to v Česku není tak špatné jak se původně ve zprávě OECD psalo. Na druhou stranu se není možno chlubit ani přepočtenými čísly:

*) číslo před přepočtem MF ČR. Po přepočtu je toto číslo 1,37

Výběr daní je i po přepočtu ministerskými úředníky jedním z nejdražších ve sledovaných státech. Pouze Slovensko, Portugalsko, Holandsko, Japonsko a Francie za výběr jedné stokoruny "platí" více než Češi. Čím je to dáno? Tak především odlišnou metodikou výpočtu pro jednotlivé státy. I když by výpočet měl být porovnatelný, není tomu tak. V samotné studii OECD je několikrát upozorňováno, že bylo shledáno mnoho faktorů, které vysvětlují výrazné rozdíly v poměru, které jsou hlášeny v různých zemích. Mezi nejvýznamnější faktory patří:

• Rozdíly v daňových sazbách a struktuře daní
• Výběr zdravotního a sociálního pojištění
• Chybějící metodologie pro společné měření

Sociální příspěvky jsou hlavním zdrojem daňových příjmů pro mnoho zemí a jejich začlenění/vyčlenění z daňové základny pro kalkulace nákladů spojených s výběrem daní může podle Marka Zemana, tiskového mluvčího Ministerstva financí mít významný dopad na vypočítaný poměr.

Dalším faktorem je podle Zemana neexistence obecně akceptované metodologie pro měření administrativních nákladů. Úřady, které zveřejňují poměr nákladů spojených s výběrem daní, obvykle neodhalují detaily přijatého přístupu měření použitého pro své kalkulace. Poměr je také ovlivněn výběrem daňového základu, tj. hrubý nebo čistý, který se používá pro výpočet daňového inkasa. Z toho vyplývá, že je potřeba brát ohled na zmiňované faktory, jakož i na další rozdíly v přístupu k daňové správě.

Skutečné náklady
Jedna věc jsou faktory ovlivňující správný výpočet ukazatele efektivity výběru daní, druhá jsou absolutní čísla. Informace z ministerstva uvádí, že v roce 2002 byly celkové výdaje na činnost finančních orgánů téměř 6 miliard (v roce 2004 více než 6,6 miliard). Při příjmech přes 400 miliard je pak pro rok 2002 poměr vypočten na již zmiňovaných 1,37. Jak se ale probojovat na lepší příčky v zemích OECD? Cesty jsou dvě:

1. Zvýšení daňové zátěže a s ní spojený větší výběr daní při stejném počtu úředníků
2. Snížení nákladů na výběr těchto daní

Není potřeba zdůrazňovat, že cesta snižování nákladů na správu daní je pro občana podstatně přijatelnější, než tahání dalších peněz z jejich peněženek. Snížení nákladů na polovinu by znamenalo zlepšení koeficientu také přibližně na polovinu a to by nás zařadilo do lepší poloviny ze sledovaných zemí. Je otázka, jak toho dosáhnout.

Jistě si kladete otázku, proč to jinde efektivněji jde, a u nás tomu tak není. Efektivita evidentně nemá nic společného s vyspělostí ekonomiky (není pochyb o tom, že Japonsko a Francie jako státy G7 jsou na tom ekonomicky o poznání lépe než Česko). Jestli je to dáno složitostí daňového systému je také nejasné, neb daňové zákony USA jsou podstatně tlustší než ty naše. Zajímavé bude sledovat vývoj tohoto ukazatele na Slovensku. Slovensko na tom bylo v roce 2002 ještě hůře než Česko. Od roku 2005 však platí nové daňové předpisy a tím se (podle vyjádření Slovenských politiků a České ODS) údajně celý daňový systém zefektivní a výběr daní zlevní. Na tloušťce Slovenského zákona o daních z příjmů se to bohužel neprojevilo. Uvidíme, jestli ukazatel administrativních nákladů spojených s výběrem daní (vůbec) poklesne.

Závěr
Ať budeme sledovat ukazatel publikovaný OECD, kde Česko okupuje nelichotivé poslední místo, nebo ukazatel přepočteme pozměněnou metodikou a posuneme se tak na místo šesté (bohužel šesté od konce), není se čím chlubit. Platit vysoké daně a jejich nezanedbatelnou část spotřebovat na jejich výběr je pro daňového poplatníka velmi smutné zjištění.