Čí Hitler je věrohodnější?

V souvislosti s oslavami 60. výročí konce druhé světové války se na české filmovém trhu objevily dva kontroverzní snímky. Dvoudílný film Hitler: Vzestup zla od amerického štábu mapuje mládí a postupné přebírání moci viníka největšího konfliktu v dějinách. Naopak Pád Třetí říše německého režiséra O. Hirschbiegela pojednává o úplném konci Führera a jeho "věčného" impéria.

Z obou dvou snímků lze na první pohled vyčíst značný vliv prostředí, ze kterého vzešly. Americký režisér Christian Duguay nezapřel své černobílé pojetí dějin, když na osobu Adolfa Hitlera nakupil všechny zlé vlastnosti, jimiž může padouch oplývat. Vykreslení osoby zakladatele nacismu jako lidské zrůdy je sice odstrašujícím příkladem, na diváka však nepůsobí věrohodně. Historici filmu vytýkají malou autentičnost a také lehkomyslnost autorů, s níž zasahovali do životopisu. Některé pasáže (scéna, kdy Hitler bije svého psa, nebo když během války využívá slabosti židovského generála k udělení čestné medaile) se hodí spíše do pohádky o zlém čarodějovi. Koneckonců sami autoři přiznávají, že kvůli nedostatku času důkladně neprostudovali veškerá historická fakta.

Pád Třetí říše je jasným důkazem toho, jak moc se Němci snaží vypořádat se svou historií. V každém záběru se filmaři pokouší o zachycení skutečného vývoje. Štábu se také na rozdíl od amerických kolegů podařilo v divákovi probudit emoce, tolik potřebné pro úspěch filmu. Silným dojmem působí scéna, v níž Magda Goebbelsová tráví své děti. Povedené speciální efekty a obraz rozbombardovaného Berlína se také vrývají do podvědomí. Snímek je kritizován i za to, že v některých fázích ukazuje Hitlera jako "hodného strýčka." Toto posouzení nechávám na vás.

Z pohledu hereckých výkonů a obsazení nezbývá nic jiného než se opět přiklonit k německému dílu. Zatímco Robertu Carlyleovi, představiteli "amerického" Hitlera, více svědčí současné postavy (exceloval třeba ve filmu Trainspotting), jeho německý kolega Bruno Granz (jinak také anděl Damiel z Wendersova slavného Nebe nad Berlínem) zvládl svou úlohu bravurně. Nahrál mu také jazykový faktor, protože rázná a agresivní němčina je hlavním prostředkem vyjádření hrůzné nacistické ideologie. Zpívaná angličtina a ospalý český dabing České televize jen zdůrazňují mizérii amerického provedení. V Pádu třetí říše zaujmou nejméně další dvě postavy: Joseph Goebbels (Ulrich Matthes) a Gertraud "Traudl" Junge (Alexandra Maria Lara). Představitel ministra říšské propagandy se svýma odpudivýma očima nenechá diváka ani na chvíli klidným. Slečna Traudl, sekretářka německého diktátora, reprezentuje osudový omyl a pozdější vystřízlivění německého národa.

Čí Hitler je tedy věrohodnější? Podle mého názoru rozhodně ten od německých filmařů. Přes některé nedostatky (např. velké množství postav, které jsou představeny až v závěru filmu) stojí film za zhlédnutí. Snímek Hitler: Vzestup zla, který v minulém týdnu odvysílala Česká televize, naopak ve srovnání s německým protějškem značně pokulhává. Připadá mi jako výtvor několika nadšenců, které fascinoval nápad oživení Adolfa Hitlera a jeho esesáckých přisluhovačů. Jedním z mála plusů filmu je tak pro mě místo jeho vzniku - Brno. Mohl jsem se totiž účastnit natáčení některých pasáží...


Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.