Budeme si za návštěvu ordinace připlácet?

Reforma českého zdravotnictví patří v poslední době mezi nejvíce diskutovaná témata. A není se co divit. Současná podoba zdravotnictví je neefektivní a dlouhodobě neudržitelná, a tak se toto téma stává jedním z klíčových bodů předvolebního programu nejedné politické strany.

Pro nalezení vhodného řešení problémových otázek týkajících se klíčových společenských a ekonomických oblastí současnosti vznikl společný projekt Institutu ekonomických studií FSV UK a Bizon&Rose Public Relations s názvem Euro Forum. Jde o několikadílný seriál konferencí, jenž odstartoval v roce 2003 tématem reformy veřejných financí a na ně pak navázala důchodová reforma a nově i reforma zdravotnictví. Tento projekt představuje platformu pro odbornou diskusi k významným reformním projektům.

Euro Forum 2005
Letošní rok se věnuje právě jednomu z nejzávažnějších problémů. V průběhu celého roku probíhá cyklus s názvem „Zdravotnictví: šest klíčů k reformě“, který je věnován klíčovým tématům této oblasti. Účastníky „zdravotnického eurofora“ jsou reprezentanti všech zájmových skupin, jmenovitě lékaři, pacienti, nemocnice, profesní svazy, zástupci zdravotních pojišťoven a jiné zainteresované strany, ať už ze strany expertů či široké veřejnosti.

Pacient, nebo občan?
První díl seriálu (konal se 28. dubna) byl zaměřen na otázku udržitelnosti současného systému, kdy se účastníci konference vyjadřovali k problému financování zdravotnictví. Další díl s názvem „Reforma zdravotnictví: pacient, nebo občan“, se zaměřením na postavení občana v tomto systému, byl na pořadu toto úterý tj. 24. května 2005. Jména vystupujících řečníků nejsou zřejmě pro laickou „nelékařskou“ veřejnost nikterak známá, proto se raději budeme zabývat tím, co bylo řečeno.

Řeč čísel
Ač se to některým z nás může zdát zavádějící, každý český občan průměrně 15krát ročně navštíví ambulantního lékaře. A s 96 %ní pravděpodobností je za tuto návštěvu odměněn receptem. Ale nic není zadarmo. K zabezpečení fungování resortu zdravotnictví je potřeba nemalých prostředků ze státního rozpočtu. A právě o jejich dostatek se starají převážně čeští občané ve formě odvodů. Za každého pracujícího resp. zaměstnance je do státní pokladny odvedeno 13,5 % z jeho platu na zdravotní pojištění (4,5 % odvádí přímo zaměstnanec, zbývajících 9 % zaplatí jeho zaměstnavatel). Další prostředky plynou do zdravotnictví ze státního rozpočtu po přerozdělení vybraných „občanských“ daní.

Současnost vs. budoucnost
Současná situace ve zdravotnictví není nikterak růžová. Jak vyplývá z šetření Populus 2004, dvě třetiny obyvatel ČR se domnívá, že v českém zdravotnictví je málo peněz a 86 % považuje jeho reformu za nezbytnou. Dnešní pacient má pramalou zodpovědnost za vlastní zdraví (i když pochopitelně existují výjimky). Preventivní prohlídka či vyšetření bývá pro řadu lidí zapovězené téma. Mnozí přicházejí do ordinací až v případě, že se něco stane s přesvědčením, že „lékař to nějak vyřeší“.

Řešení do budoucna?
Základním předpokladem je změna v postavení jednotlivých subjektů. Občan – pacient by se z pouhého konzumenta a uživatele zdravotnických služeb měl stát aktivním zákazníkem s možností širokého výběru a zároveň rovnocenným partnerem svému lékaři. Naopak zdravotní pojišťovny by se z pouhých plátců měly stát kupci a organizátory současného zdravotnického trhu.

Aby byl systém zdravotnictví dlouhodobě udržitelný, je nutné vyřešit otázku financování. Ačkoliv se to bude pro mnohé nepřijatelné, jednoduchým řešením by mohlo být zavedení určité formy spoluúčasti pacientů. A to buď v podobě zavedení regulačních poplatků za návštěvu lékaře či pobytu na lůžku nebo zavedením osobního účtu pacienta jako doplňku k povinnému pojištění, ze kterého by byla lékařská péče financována. Tím by bylo posíleno postavení občana a zajištěna možnost skutečného výběru a zachována dostupnost zdravotních služeb. Zároveň by se zvýšila odpovědnost občanů za náklady na zdravotní služby.