Barrosův poradce připustil možnost rozpadu Evropské měnové unie

Po odmítnutí návrhů evropské ústavy v referendech ve Francii a Nizozemsku se začalo stále více mluvit o nebezpečí rozpadu eurozóny a média ve středu uvedla, že o tomto riziku jednali i nejvyšší finanční činitelé Německa. Německá Bundesbanka však vzápětí označila tyto diskuse za "absurdní" a guvernér nizozemské centrální banky Nout Wellink dnes za "nesmyslné".

Za nesmysl však tuto možnost nepovažuje profesor Leuvenské univerzity de Grauwe, který byl několikrát kandidátem na uprázdněná místa ve vedení Evropské centrální banky. De Grauwe vychází ze standardního teoretického předpokladu, podle něhož se jednotná měna potřebuje opírat o politickou jednotu a bez ní se dlouhodobě neudrží. Klíčovým cílem odmítnuté ústavy bylo právě prohloubení politické integrace.

"Bez politické integrace je eurozóna domem bez střechy, který je pro obyvatele stále nepohodlnější. Mnozí tak z něj budou chtít dříve či později odejít," řekl de Grauwe.

"Současná situace je nebezpečná. Euro některým zemím nenabízí zřetelné výhody a je zde považováno za zdroj ekonomického útlumu," dodal profesor. De Grauweho slova naznačují, že tvůrci projektu eura jej pokládali od počátku především za nástroj prohlubování politické integrace ke "stále těsnější unii".

Kurz eura ve středu spadl na osmiměsíční minimum především kvůli zprávě týdeníku Stern, podle níž německý ministr financí Hans Eichel jednal s prezidentem centrální banky Axelem Weberem o možnosti kolapsu Evropské měnové unie. Německá centrální banka na to vydala stanovisko, v němž úvahy o zhroucení eurozóny vyloučila a označila je za absurdní.

O nebezpečí rozpadu eurozóny nicméně ekonomové diskutují již déle. Důvodem je to, že eurozóna podle dosavadních důkazů nenapomáhá konvergenci ekonomického vývoje jednotlivých zemí a naopak rozdíly spíše prohlubuje. Jednoduše řečeno, pro některé země jsou nynější jednotné úroky příliš nízké a pro jiné zase vysoké, zatímco kurz měny rovněž všem nevyhovuje.

Pozorovatelé za markantní příklad neúspěchu země v měnové unii považují Itálii, která se podle týdeníku The Economist stala novým "nemocným mužem Evropy". Itálie, která má zastaralou strukturu ekonomiky a její zboží ztrácí ve světě konkurenceschopnost, byla zvyklá pomáhat si z problémů devalvacemi liry. To však nyní nemůže a vysoký kurz eura tak letos její ekonomiku zatlačil zpět do recese. Právě italští politikové jsou těmi, kteří po ECB nejdůrazněji požadují snížení úrokových sazeb.