Se zelení pod jednou střechou (2. díl)

V prvním případě musí být zimní zahrada situována před obytným prostorem a konstruována spíše do šířky a výšky než do hloubky. Takto vzniklá nevytápěná zóna snižuje nezávisle na směrování vůči světovým stranám tepelné ztráty prostorů, které na ni navazují.
Jako kolektor teplého vzduchu musí být zimní zahrada orientována na jih, zasklené plochy musejí být kolmé a navíc by měla zabírat celou výšku stěny, k níž je přistavěna. Právě velikost a úhel zasklení hraje rozhodující roli při stanovení potřeby tepla na vytápění. Ideálním typem fungujícím jako spořič tepelné energie je nevytápěná, přechodně využívaná zimní zahrada, tepelně oddělená od vlastního domu a s 40-50 procenty prosklených ploch směřujících k jihu. Takto konstruovaná zahrada dokáže uspořit až třetinu energie nutné k vytápění domu ve srovnání s domem bez zimní zahrady.

Moderní skleník

Jen málokdo si pořizuje zimní zahradu jen proto, aby rozšířil obytný prostor svého domu. Většinu uživatelů totiž zláká možnost v plně proskleném, luxusně prosvětleném prostoru pěstovat zeleň a těšit se z ní zejména v zimě, kdy je venkovní zahrada na živou zeleň skoupá. Navíc se tu budou vyjímat i exotické a tropické rostliny, protože právě za sklem lze vytvořit klima podobné zemi jejich původu.
Nejdůležitějším znakem zimní zahrady využitelné jako skleník je vysoký podíl zasklených ploch, jimiž sem bude pronikat světlo ze všech stran a v dostatečném množství. Protože vysoké nároky bude mít prostor s rostlinami také na vzdušnou vlhkost, nelze počítat s tím, že by se taková zimní zahrada včlenila do vlastního domu. Dostatečná světlá výška zajistí rostlinám nejen vertikální prostor, zároveň však také eliminuje nebezpečí vzniku vlhkého dusna, které většina rostlin nesnáší.
Kdo chce v zimní zahradě pěstovat rostliny ve velkém měřítku, nemůže počítat s úsporou energie. Kvůli vysoké vlhkosti vzduchu je navíc třeba nosnou konstrukci pečlivě chránit před poškozením, případně rovnou použít plast nebo hliník.