Disk zažil bouřlivou derniéru Mandragory

Pokud jste Mandragoru neviděli, mám pro vás špatnou zprávu - v neděli 12. 6. byla její derniéra. Studentské divadlo DAMU Disk jásalo, tleskalo, pískalo, hulákalo, vařilo se a herci si s publikem pohrávali, jak se jim zachtělo. Květiny a dárky na závěr v dešti padajících flitrů jen dokreslovaly nadšenou atmosféru.

Tuto druhou absolventskou inscenaci čtvrtého ročníku katedry činoherního divadla DAMU režíroval Petr Svojtka, jehož režisérskou práci můžete vidět také ve Vinohradském divadle, kde režíruje Tango sólo, hru současného berlínského autora Thomase Bersteina. Mandragora naopak pochází z šestnáctého století z pera Niccola Machiavelliho, je to bláznivá komedie o lidských touhách, citech, motivacích a hlouposti.

V roli Kallimacha, poblázněného mladíčka, jemuž láska splívá se sexuálním aktem, exceloval Jan Maléř, který předvedl kromě skvělé herecké práce také svoje pohybové dovednosti. Jeho pomocníka a kumpána Ligura k dokonalosti dovedl nepřekonatelný Václav Jílek. Ani představitelé dalších rolí však nezůstávali pozadu a tak byl divadelní koncert, který dotvářeli Vojtěch Hálek jako mnich Timotej, Jan Konečný j.h. v roli Syra, nádherná a zpočátku též ctnostná Lukrécie v podání Ireny Máchové, Eva Leimbergerová jako její matka Sostrata, Václav Liška co by omezený a nadutý (obzvlášť odpudivý) pan Mikula a Paní - Jana Kovalčíková, dokonalý a strhující.



Děj této poučné komedie je jednoduchý, herecké výkony a celková koncepce však zajišťují, že nesklouzne ke schematičnosti. Režisér skvěle pracoval s prostorem; na jeviště, při derniéře ještě zmenšené nadpočetnými diváky, se vejde dokonce i motorka. Velmi nápadité je také použité lešení - minimalistický a funkční jevištní prvek. Spolu s úžasnými a vtipnými kostýmy je scénická výprava dílem Ivany Kanhäuserové a Agnieszky Páté. Hru přeložil v roce 1956 překladatel Jaroslav Pokorný, o dramaturgii se postaral Zdeněk Bartoš.


Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.