Spotřeba energie stanoví cenu stavby

Tyto nároky s sebou přinášejí změnu přístupu k výstavbě a obracejí naši pozornost na nízkoenergetické domy, případně na domy pasivní. Bez změny koncepce nemůže dojít k zásadnímu obratu v cenách výstavby a ve snížení nákladů na stavbu a provoz, což je nakonec i v souladu s požadavky stanovenými rozvojem bytové výstavby ve státech EU a jsou zakotveny v zákonu 406/2000 Sb. "O hospodaření s energií".

Pro nízkoenergetické domy je kromě minimální spotřeby energie charakteristická také instalace řízené ventilace s účinnou rekuperací, která by měla recyklovat alespoň 90 procent z vloženého tepla zpět a musí přitom zajistit výměnu až 60 procent vnitřního objemu vzduchu za hodinu. Díky tomu a za pomoci izolace vnitřního prostředí domu se celoroční spotřeba energie na vytápění nízkoenergetického domu pohybuje do 50 kWh/m2, u domu pasivního pak nesmí přesáhnout 15 kWh/m2 za rok.
Kromě toho musí každá stavba šetrná k životnímu prostředí splňovat ekonomické i ekologické požadavky, přičemž je nutné stanovit měřítko důležitosti mezi cenou stavebního materiálu a koncepcí výstavby. Nízkoenergetické stavby můžeme totiž stavět za určitých podmínek ze všech dosud známých stavebních materiálů. Protože některé materiály jsou dražší, dochází v těchto případech k neekonomické výstavbě, která nemůže navrátit vložené investice. Obecně by totiž cena za vybavení stavby v návratnosti vložených prostředků neměla přesáhnout dvacet let životnosti stavby, protože po této době přichází morální nutnost objekt zrekonstruovat.

Vím, že tento článek vyvolá řadu dalších otázek a polemik. Společnými silami se snad dopracujeme k společnému cíli - jednoduchým zásadám pro stavbu, které budou mít nejlepší poměr nákladů k výstavbě a k provozu budovy.