DPH není podle listu vůbec zavedena například v USA, Indii, Egyptě nebo Indonésii. Absence této daně řadí tyto země ke státům s nejnižším daňovým zatížením na světě. DPH se neplatí ani v takzvaných evropských daňových oázách - San Marinu, Andoře a Monaku.
V Jižní Americe je DPH poměrně vysoká. Nejvyšší je v Brazílii s 25 procenty, Uruguayi s 23 procenty a v Argentině s 21 procenty. Naopak nízká je tato daň v Asii, když v Japonsku a Singapuru činí pět procent a například v Thajsku sedm procent. V Číně je DPH sedmnáctiprocentní, na některé zboží je ale možné uplatnit sazbu třináctiprocentní, a na vyvážené zboží dokonce nulovou.
Opoziční Občanská demokratická strana plánuje zavést takzvanou rovnou daň, což by znamenalo sjednocení DPH v ČR na 15 procentech. Většině ekonomů se myšlenka rovné daně líbí. Někteří jsou ale skeptičtí k patnáctiprocentní sazbě, která je podle nich příliš nízká a znamenala by razantní snižování státních výdajů. Rovná devatenáctiprocentní daň již je na Slovensku.
Daň z přidané hodnoty je všeobecná daň ze spotřeby, kterou se zatěžuje přidaná hodnota zboží a služeb. Daň se vybere v každém článku výroby a distribuce a při dodání zboží a služeb, na něž se vztahuje. V důsledku ji zaplatí konečný spotřebitel.
Základní sazby DPH nesmějí v zemích EU být od roku 2000 do konce roku 2005 nižší než 15 procent. Každý členský stát může aplikovat nejvýše dvě snížené sazby, které nesmějí být nižší než pět procent. Tyto sazby ale platí jen pro vybrané druhy zboží a služeb.